Půlnoční cesta.
Půlnoční cesta.
Zabouchla za mnou vrata
půlnoční rezidence.
Já poslední kousek zlata
utopil v nevinné sklence.
Mrazivý chlad mě vzal do zajetí,
plášť jsem si přitáhl k tělu.
Čas, ten nestřídmě letí, letí,
jako by odněkud vyslali střelu.
Hlava chce domů, nohy odmítají,
jako by spolu se přestaly znát.
Za okny barů, ještě, muziky hrají
a nohám - nohám nechce se pospíchat.
Uprostřed prázdné ulice stojím,
hlava a nohy, lítý, svádějí boj.
Přemýšlím, zda-li a jak uspokojím
ten vzájemný, tělesný nepokoj.
Poslední tipující: Jordliana, elerin, RadoRoh, Iva Husárková, LidiyaRomanenko, Rafinka, Branislav Adamiš, Felix Baumarker, jort1, Gigy, ...
Komentáře (24)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk07.07.2026 17:45:31 LidiyaRomanenko
Slova, která mají hloubku a nechávají čtenáře přemýšlet. Nádherné.
07.07.2026 10:48:22 AImiros
Nejvíc mne dojalo, že i v takovém stavu dokážeš poezii :)). Hlavně ať neztratíš směr, jsou to krásné verše.
07.07.2026 12:22:11 Kan
To víš, život je boj a nikdy nevíš, kdy budeš muset přejít do útoku. Díky za pěkný komentář. :-))
06.07.2026 20:08:01 Marten
...tahle mi přijde dost...gelnerovská...;-) pijácká...víš, že píšeš takovým stylem? máš Gelnera oblíbenýho?
06.07.2026 21:55:58 Kan
Mám Gellnera rád a občas si od něj něco přečtu, ale více preferuji renesanční a barokní poezii. :-))
06.07.2026 17:47:22 šerý
Ale jó, to se někdy při ústupu před životem stává. Jen ať tebou před dveřmi u domu, už není uválená tráva.*
Jednou jsem v "jiném stavu" seděl u baru mléčné dráhy. V životě jsem neviděl tolik kojenců pohromadě. A to mléko, tedy taky zrovna nic moc!
06.07.2026 19:11:25 Kan
Tak, takhle hluboko, jsem se do problému, nikdy, neponořil. Díky za koment. :-))
06.07.2026 11:52:25 šuměnka
a to je ta velká vzdálenost Marsu a Venuše
on řeší tělesný nepokoj - a ona šrámy u duše
;DD
