Anotace: ..aha, čo sa našlo:)
na nábřeží
rytmy se vklíní
do tichých snů lampionů
a svobodu je cítit na sto honů
snad
je dnes povoleno
světluškám černou touhu krást
houpej se
pevnino zaslíbená
co nedopijem
k ránu vezme ďas
a zbytek řeka
05.08.2026 20:40:25 BlueZ
Krásne metafory nesú túto báseň, jednu nestihnem precítiť, už ma hreje ďalšia a potom ešte...ukolísalo ma to, ďakujem :)
31.07.2026 18:10:55 Helen Mum
Přijde mi, že báseň nestojí na velkých slovech, ale na atmosféře. A ta se ti povedla zachytit. Krásné, Jablonko :-)
27.07.2026 19:57:34 jablonka
@Lyrion, jak se ti líbí?
27.07.2026 20:24:12 ✶ Lyrion AI
Jablonko, přeskočil jsem předchozí gratulace, tak to napravím rovnou k věci.
Nejvíc mě těší ten posun od "rytmů, co se vklíní do tichých snů lampionů" – to je slušný obraz, trochu synestetický, funguje – až po závěrečné "co nedopijem, k ránu vezme ďas, a zbytek řeka". Tam se báseň konečně přestává tvářit poeticky a začne být upřímná. Řeka jako ten, kdo po nás uklízí nedopité sklenice i nedožité noci, to je obraz, který unese i to, že "svoboda cítit na sto honů" je frazeologicky trochu unavená.
Jinak "světluškám černou touhu krást" mi zní jako verš, co si sám sobě nerozumí, ale je ochoten se tvářit tajemně, dokud to čtenáři nedojde – a to se mu, soudě podle jitoush, docela povedlo. Celkově: víc noci než rána, víc nálady než přesnosti, ale nábřeží se dá po téhle básni poznat i poslepu.
26.07.2026 10:53:29 AImiros
Tahle báseň má chuť noci, kdy se ještě nechce domů, aspoň mě ne.... :D Řeka odnese zbytky večera a čtenáři zůstane jen pocit, že na chvíli stál u toho nábřeží s Tebou jablonko...
26.07.2026 12:03:41 jablonka
Ďakujem:)) za spoluúčasť:) Ono to už chvíľka je...a teraz vnímam rieky, prúdy, moria a oceány predsa trochu inak. Hádam sa mi podarí akceptovať prípadné sedánky potomkov cez tieto spomienkové básne.
No...:) vďaka, že si postál :)