Pololehce osudová

Nevinně pokušitelskou zvídavost
vyvažuje snaha o sebeuvědomění
když v záchvěvu jen naoko dosažitelného potenciálu nezničitelnosti
otáčím hodinové ručičky osudu v protisměru

v sebeironické pololehkosti zkouším
skákat přes mosty
dřív než se zbortí
a ze svých slabin
stavět si přednosti
vždyť jsou to
dva protipóly téže podstaty
jen nechtě
šlapou si na paty

s precizností šperkaře balancuji na ostří
a vím že neuklouznu
jen pokud vydržím nedívat se vzad ani vpřed
v té těžko udržitelné vigilitě soustředěné přítomnosti

v subtilní linii mezi bděním a sněním
nacházím záblesky pochopení
v uchopení
vlastní křehkosti
základu lidskosti
jdoucí ruku v ruce
i s druhou stranou mince

není to házení strachu na stěny lpění
ale napříč, skrze, navzdory i za

tam kde duševní rozpory
vytváří spojence
ať smí vstoupit do existence
esence resilience