Slovášův kabaret

Jó, ty slova

na ty já jsem kadet

jsem Packal Slováš

a tak zas a znova

nasazuju baret

 

kabaret může začít

dívám se do diáře

-nic tam nemám!

vyrvu večer z dat kalendáře

za čtyři tři dva jedna...

 

Uvádim se na pódiu 

zároveň sedim v publiku

a tleskám si 

 

už pro začátek

chci přídavek

konec jsem nechal v kabátě v šatně

jako host ,mám ho na věšáku

a ostatní na háku

 

bude to i ze záznamu na netu

(kamery jsou v rozích)

jak muž mnoha talentu

předvádí představení

vlastního kabaretu 

 

/na přání publika obratně 

hraju Armstronga bez trumpety

na zastaralý folklór

netřeba ani kastaněty/

 

/na přání publika jak bysmet 

přeměnim klidně hned kabaret

v cokoliv je ctěná libost

bez bázně v Jidášův Nazaret/

 

/na přání publika jako nic

předvádím pantomimu mluvenou

a těch pár chyb v textu?

to diváci prominou/

 

/další číslo bude třeba

bílýho indiána grimasa

eso v rukávu je

že jí nahodim bez masa/

 

-Kulisa vlastního světa

přitemní se jednou

tak chytnu se za flígr a vyhodim se

ven před vchod, do louže:

 

Stejně se to tu bude bourat!