Momento mori

Je to vzácné momento mori

 

pochytil jsem ho do dlaně

 

při proletu vidění k mým ostrovům

 

dvory co mě vítají jsou krásné

 

slunce pere do tváře, v zátylku mrazí

 

rovnováha na páce je váhavá 

 

rozhodují tu titěrné zlomky nití

 

všude vidím jenom pozůstaky 

 

zbytky zbytků v nedostatku

 

teď právě bylo a poožilo pro rotaci

 

setrvačně přijímám alternaci 

 

že jsem byl snad nezvaným hostem

 

nezvaným hostem na tomhle fetiš karnevalu

 

hluboko v jámě prokletí pláču

 

tvář mám ale kamennou

 

city přivraždil jsem v deziluzích

 

klamství dovedlo mě do dnešního dne

 

je to vzácné momento mori 

 

vidět všeho světa a mého života

 

krystalicky průzračnou pravdu

 

způsobuje v srdci velkou bolest

 

a vyšinutí křehké myslí

 

krutá pravda ze současna k nám...

 

Tkví v tom však nepoznané štěstí 

 

jež se každému nedostane

 

a já třímám ho, je mé vlastní

 

nikdo mi ho neukradne 

 

necítím pocity viny ani selhání

 

neb jsem vynaložil nezřené úsilí

 

ale rád bych řekl že mě to mrzí

 

rád bych řekl že mě to všechno mrzí

 

však city přivraždil jsem v deziluzích 

 

...

 

Tady pšeňka nekvete 

 

tady cesty nevedou

 

chci vzlétnout 

 

nebo se rozplynout 

 

v kouři mojí cigarety 

 

musím jít...

 

už musím jít...

 

už mě dlouho čekají

 

já doufám

 

že se ještě potkáme 

 

tam kde bílí jeleni hlídají

 

naše lesy

 

a všechno bude jak má být -

 

- dobré.