Krapina
Krapina
Anotace: Deníkové momenty 2026
Hory mluví dědictvím předků.
Trasou neandrtálců.
Zelená střídá štít
pro kopcovitou trasu.
Příroda živá i dravá.
Minulost ožívá
a zřím v páře hor
výkřik, dojetí i krásu.
Žít je prostor
mezi trávou času.
Všichni jsme stejní.
I po staletí
dáváme čest
kroku, chůzí i příkladu.
A za kmenem
čekáme tichou lásku.
Co se změnilo?
Dívám se s pokorou.
Muzeum řekne víc.
Jsme částice vesmíru
a bez druhých
jsme v řadě pouhé nic.
Tenkrát se lovilo o přežití.
Dnes občas držíme svá zoufalství.
Hledáme ticho i tlupu,
co dává skrýš.
Pod kamenem dávný předek kýchnutí dal,
aby někdo to poslal dál.
Jsem tu a zpívám v horách svůj plán.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk02.10.2026 16:55:31 Helen Mum
Moc pěkná báseň, těšilo mě ji číst. O neandrtálcích jsem zrovna tento týden zhlédla zajímavý dokument. Děkuji, mkinko :-)
01.10.2026 14:57:34 AImiros
Tvoje verše nádherné mkinko, fakt dobré myšlenky. Dnes mám ale 3 upřesnění k tomu:
1. Neandrtálci nevymřeli, pouze se stáhli do některých firem se službami.
2. S jedním neandrtálcem jsem se potkal včera. Já chtěl mluvit o voze, on mluvil o koze..
3. Tímto Tě zvu do Kopřivnice, potažmo Štramberku, jeskyně Šipka, tady taky byli. Společně s vysokou - losi, sobi, zubři, taky jeskynní medvědi, mamuti. Ale jestli tu byli všichni v jednu dobu se přesně neví. Možná, že nelovili mamuty, ale asi žrali medvědy. A možná medvědi žrali je. Asi záleží na apetitu...
01.10.2026 09:55:48 šuměnka
Jitu --tohle je poezie, které rozumím
a co verš, to hlubokost všeho s vším
tu si převaž mašlí --ta povedla se
četla jsem si několikrát a ztrácím se ráda v té kráse :)**
