Po letech.

Podej mi ruku a postůj na chvíli,
jenom se rozhlédni a vzpomeň si,
co jsme si slíbili,
když, ještě, byli jsme dětmi.
Tak pojď, rychle, dřív, než se setmí,
než zaplanou lampy v ulicích,
dokud je slyšet dětský smích,
ať dřív, než se sešeří,
doma stihneme večeři.

Podej mi ruku a postůj na chvíli,
jen pojď naproti do strání,
tam, kde, jako děti jsme se bavili
a první, své, lásky prožívali.
Tam jeden druhému slib si dali
...vím, přišlo dlouhé rozloučení
a mnohé sliby nejsou k nalezení;
co všechno zamotal, neklidný, čas,
...snad zůstaly vzpomínky v nás ?