Vyfotil jsem krásné velké kaktusy
stojící na černém pozadí místnosti
v otevřeném okně arkýře,
rovné a ztepilé jako věže.
Fotka mě čímsi uchvacovala,
že jsem ji musel prohlížet
každý den stále znovu,
nemohl jsem si těch rostlin nabažit.
Až jednou jsem opět otevřel
důvěrně už známou fotku v počítači,
ale kaktusy na parapetu náhle nebyly,
jen černočerná tma za nimi a nic víc.
Překvapení ale pominulo a já si řekl,
že je schoval nejspíš jejich majitel,
aby je nikdo neočumoval.
Tak to přece mezi lidmi chodí.
Jako ten ztracený poutník,
co se vrátil ze světa ne proto,
aby vyprávěl zážitky z cest,
ale protože tam pochopil.
03.10.2026 16:51:10 AImiros
Hezká příhoda. Člověk by si ani nevšiml, možná přeletěl pohledem a Ty tam máš příběh. Skvělé.
04.10.2026 09:11:11 kvaj
Děkuji. Když jdu fotit, musím koukat a otevřené okno s kaktusy k vymýšlení příběhu přímo pobízí.
03.10.2026 13:21:33 šuměnka
--pochopit se dá i v obýváku na podlaze
jak poutník v hlavě --když kráčí po vyšší dráze ;))
03.10.2026 13:41:19 kvaj
No vidíš - to je postup pro pecivály.
03.10.2026 13:47:32 šuměnka
myslím, že to není to správné pojetí...;DD
víš, znám právě spousty lidí, co si mysleli, že vyrazí pro osvícení
--chodí do Santiága, létají na Bali a nebo do Tibetu --a našli ho? ani zaboha
takže o tom to není --to jsem tím chtěla říci
je úžasné poznávat svět, to rozhodně nezpochybňuji a je to i má vize
jen říkám, že pochopení se dá najít kdekoli
a člověk ho má možná zjevně nadosah --když není zaměřen velkým očekáváním ;))
**s díky