ŘEKA

Anotace: Chtěl jsem psát o neuchopitelnosti lidské duše, ale řeka se vzepřela být pouhou alegorií... P.S. Proč jsou všechny ženy tak svéhlavé...? Měl jsem se snad kvůli tomu spokojit jen s potokem...? ;-)

 

                  ŘEKA

 

 

Jsem žena umíněná

   milence hladím po jizvách

      Spojovat umím

                           i dělit břehy

Nechám se živit praménky

    polykám je jak otesánek

v mém náručí

                  tak blaženě zmírají

 

Pojmu slzy

   jež zem neunese

Démanty slunce

   krášlí mou věčně mladou pleť

Mé skryté city

   dmou mě až k prasknutí

Jsem stále připravena

                          se o ně podělit

Běda však tomu

   kdo pohrdá mou láskou  

Má vášeň nezná mezí

      bez slitování smetu vše

                co staví se mi v cestu

   Jdu třeba za smrtku

                   když ne za nevěstu

 

Stále jen vpřed se rvu

   přec jsem vždy tam

      kde  jsem i dříve byla

Jen občas oddychnu si

   slepými rameny

Kdekdo by svazoval mne

   a nutil mi svůj řád

Básníci pějí na mne ódy

   netuše že paměť má sahá

                           až  ke zrození věků

Žádnému nikdy nepodlehnu

   V tichosti jsem už oplakala

              celé zástupy odvážných reků

 

I já však změnila se

   Dávná divoška

      už ví jak proměnit se v dámu

Upjatost nikdy však

                 neměla jsem v plánu

Jsem sama sebou

   Jen když chci

                      poslouchám druhých přání

Přes tisíc morových ran 

   vždy oklepu se      

             hned kypím pevným zdravím

V dunivém rytmu nebes

   vášnivý rej

                   s šílenou chutí točím

  

 

Jsem navždy svá

                     

                        mě nikdo

 

                                     nenapraví

 

 

       

 

Praha, 22.10.2013