Slunečnice

Anotace: „Člověk je tak starý, jak se cítí jeho Srdce“.

Sbírka: Příroda

Pod listy Slunečnice–
Se skrývá moje Srdce,
Nejsem žádná Kopretina–
Moje Zlatá Slunce vzývá…

Ty jsi včelka malá,
Nožičkama mi květy lechtáš-
Křídly mi něco šeptáš…
Tvoje duše je čistá.

Točím se za Tvým pohledem-
Jako se točím za Sluncem,
Mraky mi brání ve výhledu-
Pohledem je rozeženu.

O moji slávu stál sám Picasso-
Napsal o mně i pan Figaro?!?

Proč jenom nejsi Slunečnice?
Aby nás tu bylo více!
Smutně mi je-
...na zahradě.

Proč také nejsi třeba větřík?
O mé listy se můžeš opřít!
Kéž by mi Tě…
Přesadili ke mně!

Vběhla jsi do zahrady…
Přerušila mé představy,
Prsty mi lechtáš-
A něco si šeptáš…

Otočíš mi k sobě květem-
Škoda, že už není květen.
Maluješ mi jako Picasso-
A přitom si zpíváš Figaro…

Proč jenom nejsi Slunečnice?
Co bych mohl chtít více???
Bolí mi z toho Zlaté Srdce!
Proč Vlastně – Miluji Tebe???