Černá noc a žluté slunečnice,
co usnuly únavou z hledání slunce
a teď jako třpytky ze slavnostních šatů
padají z oblohy Perseidy.
A já nemám žádné přání.
Vzduch voní něčím zvláštním,
co mi připomíná minulé životy
a dávnou domovinu za Mléčnou dráhou.
Z propadliště dějin jakoby se ozývala
Měsíční sonáta od Beethovena
a celé krajině z té krásy
naskočí husí kůže.
Neznatelné vlnění obilných klasů,
má duše je teď stejně pokojná,
cvrčci od počátků pějí stejnou píseň...
A já nemám žádné přání.
Vždyť co bych si mohla přát víc?
(15.2.2023)
Nesnesitelná lehkost pokory a vyváženosti.
01.01.2024 13:50:48 | Matahaja
Tohle je moc hezký.
Super nápady, třeba: "slunečnice usnuly únavou z hledání slunce" nebo " cvrčci celá staletí nezměnili píseň"
12.09.2023 15:35:54 | Koala
Děkuji, to mě moc těší :-)
28.09.2023 21:39:58 | NigarKalfa
Díky
15.02.2023 16:11:56 | Kaj
Skvěle nastíněná atmosféra. Přenesl jsem se k nám na zahradu. I tam jsem perseidy pozoroval. Je občerstvující se na okamžik přesunout z ukoptěného všedního předjarního odpoledne do letní noci volna.
15.02.2023 16:11:47 | Kaj
Ano, proto teď asi zase víc píšu. Protože samé starosti, samé nemoci a vůbec únor je pro mě nejdepresivnější měsíc. A je super, že se tady takto můžeme všichni oblažovat společně :-) ;-)
16.02.2023 12:36:35 | NigarKalfa
nádherné...prosím Tvé "PŘÁNÍ" si uložím ST*
15.02.2023 15:07:34 | Frr
Děkuji, nic mě nepotěší tak, jako když někoho potěším ;-) :-)
16.02.2023 12:29:31 | NigarKalfa