Anotace: Ze sbírky básní mojí mamky.
Marie Karlíková
L E S
Oáza mechu
se smolnou vůní
spadlého jehličí,
vzdušná loď
pod pádly větví
pluje do dálek,
kde obzor
na ni čeká,
jak přístav vzdálený.
Sevřený šik
rovných kmenů
nad hladinou
něžných tůní,
které půvab nelíčí,
dovolí paprskům
než se setmí
pocit mámení.
Kdo rozumí šumu
v korunách
když přechází lesa práh?
To píseň mlčenlivá
o lásce,
o kráse zpívá.
05.08.2026 17:00:05 šuměnka
rozumí ti, kdož uvnitř stejní jako navenek
ti, pro něž les je přítel, rádce mudrc tak i lék
rozumí ti, kdo mají jemný sluch i vibrace tkání
by zaslechli šumění a přínos dobrozdání ;)**
n á d h e r a
05.08.2026 16:57:09 AImiros
Klobouk dolů před verši Tvojí mamky. Jsou tak malebné, že jsem chtěl vypíchnout ty, co jsou NEJ. Ale já to vlastně četl jako jednu větu, tam není žádná mezera, nic slabšího, tu se nedá krájet. To Tě pohltí celé. Takto bych les nikdy neuměl popsat, myslel jsem si, že slova jsou nedokonalá. Ale jsou výjimeční lidé, kteří s nimi umí zdatně malovat a Tvoje maminka to uměla bravurně!
05.08.2026 18:03:52 Evola
Děkuji. Dojalo mne to. Budu se snažit každou středu nějakou novou báseň sem přidat.