Z mramorových očí hvězd
vrací se,
co v umírání bylo,
a kdosi kraje zoral pluhem
a kdosi pohřbil,
co ze tmy
zbylo,
jak milo je mi
dnes, až k pláči,
že kdosi tiše kráčel s námi
k ránu, než se
probudilo.
27.08.2026 19:25:40 AImiros
Nádherná báseň. Tichá, hluboká a zvláštně hřejivá. Současně i obrazy tmy a umírání. Závěr mi tlačí až slzu z oka - tohle mi Jordliano nedělej :D. Moc hezké!
27.08.2026 16:31:54 šuměnka
neskutečná takhle tvá dnešní --nadechla jsem se zhluboka
a dala si ji několikrát pomaloučku --každý verš --a kdosi v dáli zatokal ;))*