Anotace: ...
Ozvěna
Zkouším se ztratit ve chvíli,
kdy byli jsme, možná nebyli
na dotek sobě, snad i blíž,
dotkni se, třeba ucítíš…
Co se mnou dělá vědomí,
že není nic, jen chtěné my.
Jak ve mně umíš rozeznít,
touhu, jenž touží tvojí být.
Zkouším být znovu ztracená,
kde zní mi lásky, ozvěna.

08.07.2026 07:42:50 zbloudilý
Jsi tady jedna z mála snad,
kdo má jen veršů plný hrad.
Za svou dlouhou existenci
skládáš rýmy s elegancí ;)
07.07.2026 23:29:16 šerý
... nejen srdce. Ale když poezií zpívá celé tělo*
08.07.2026 12:41:34 Dreamy
.. od prvních dotyků ve mně hrají,
touhy, jenž změnily dění v ráji.
Díky Šeráčku...:-)
07.07.2026 20:57:51 šuměnka
nádherná - zkoušej cokoli
ať to rozjitří --jen ať to nebolí ;)**
07.07.2026 16:32:12 Mentos
Hezká , ale zas mi připadá smutná.
Ale i tak si tě po dlouhé době rád přečtu.
:-)))
08.07.2026 12:50:41 Dreamy
Mikyy, ruku na srdce,
viděl jsi mě vůbec někdy reálně smutnou? :-))
Pokud ano, tak to ber jako takovou, trochu podivnou,
výsadu, jelikož teď už se ti to zřejmě nepodaří,
jelikož jsem ta nejšťastnější babička na světě...:-)))
07.07.2026 11:46:10 blues
Hezká...
Věta tvá zlomila ticho v púli,
zůstaň ještě chvíli
zní teplou tmou.
Ozvěny slabý dech
tvá slova navrací mu zpět.
Ví-li,
ví -li, ví-li někdo snad
máš li ho také ráda,
jak on tebe v tuto chvíli.
07.07.2026 12:50:45 Dreamy
.. a ty jsi tu větu, byť zlomenou, moc hezky ucelil...
krásný komentář, díky, Bluesi...:*)
07.07.2026 15:15:21 blues
Mistrně si hraješ s několika slovy, které umíš rozeznít v básni tak, že resonují s podvědomím čtenáře.
Zdálo by se, že tvé verše rostou jako stromy, mnohdy však bývají jen darem vteřiny.
Líbí se mi dvouverší v druhé sloce:
“Jak ve mně umíš rozeznít, touhu, jenž touží tvojí být“.
To se pak teprve verše stávají poezií.
08.07.2026 12:55:01 Dreamy
Přiznám se, že opravdu někdy stačí málo
a jak se u nás říká "chytám na drc".
Horší pak je, když i vzplanu.
Ovšem, snažím se být už rozumnou...:-)