Bytosti

Bytost, tak vzácná,
jak jen může být.
Krůček po krůčku,
směle ťapá,
a sem tam levituje,
i medituje.
Je prazdrojem myšlenek,
kde se míchá,
ten koktejl,
kterým jazyk olízne,
tu nyanci,
tu nyanci chutí,
co se v mísí,
v onom srdci.

Jak nepopsatelné,
jak nepopsatelně vrnité.

Vrní to,
i štěká to,
mlčí to,
i poupátko.

Ono ví,
proč mlčí,
ono ví,
co zrak nevidí.

Brzy brzičko,
ty růžičko,
brzy brzičko,
ty dušičko.

Už brzy,
se procítí,
ta bytost bytostí,
co v prstýnku zakotví,
a perlou tam vryje,
tu obruč,
co se vpije,
a tak se bílá,
co v závoji je,
spojí,
a navždy vžije.

Provždy navždy,
ve smrti,
i ve zdraví.

Políbení do rtů,
a mrakodrap,
je z dortu.

A tak si kousni,
milí rte,
není to naposled,
co budeš mít mé,
a já tvé,
ruce,
co v malíčku poškádlí,
a ty se zasníš,
ve snu,
o zasněžené noci,
kde uhlík,
v nás i ve snách,
rozžhaví,
a žhnouti bude,
bude a zase slovem,
bude...