Ženy jako

Ženy jsou jako gabardén,

jako brokát vlněného dotyku,
jako bonboniéra zkaramelizující podtóny.

Jako květinové barvy pastelek,
jež prorůstají výsadou koloběhů,
něh uhlazeného padáčku.


Spjatá náklonnost,
jak libuje si,
nač otálet v rádobě zástěn,
když zhudebnělost klarinetem šatí,
ty okrové parfémy.


Živíli přírodou záhyb motýlů,

po nalíčené čekance,
tak ať rozezpívá dřímoty lněné,
do vymóděných lodiček,
tepem stepujících dolíčkách odertů.


Antré, ženy krasojízd,

okrašlujte v deštích závojů,
kam kapičky ústící k řase,
blahořečeně vepíší ston,

kde třpyt po čele zazáří,
a slunečnicová chlouba,
tam obkrouží milencův obdiv,

divem nerozpálení,

co vypálí pláň,
a srnu přecedí v uhlíkách,

proutím, slámek,
i šelestí.