Sblížení

Anotace: Ta zvláštní moc nad Tvým vlastním tělem i duchem, která podrývá veškerou důvěru v sebe sama.

Co nás učí životem jít?

Jak umět žít a nezranit?

Jak si nenechat do duše vkrást

to zakázané slovo, slast?

Vepsané je Tvoje jméno

všude na mých duše zdech,

celý příběh o nás psaný

noc upředla na mých rtech

 

Ta noc s Tebou protančená

v blízkosti tvých vlasů z ohně,

Tys nechala se odemčená 

stála v davu jenom pro mě

Na polštář pod stropem z trámů 

barvou slunce z mého štětce 

Kreslil jsem tvůj obraz v rámu

rysy tváře táhl měkce

 

Dny a týdny dílo ve mě stvořené

závojem zapovězení svědomí mi skrylo 

jenže co je nezapomenutelné

to hluboko pod kůži se mi vrylo

Vítr Tvých slov líbezných až do komnaty dovál

kde tisíc obrazů se z pláten třpytí

však ten, co jsem sám před sebou schoval

teď do mých očí nejvíc svítí 

 

Nechal jsem se očarovat

tónem tvojí něžné duše

tím jak přesně beze zraku

na mé srdce střílíš z kuše

Ve zranění bez bolesti

skládám hlavu na Tvůj klín,

za pocit přemožitelnosti

dávám Ti víc než jen můj stín 

 

Jako vidíš řádky čisté

vidím zrovna Tvojí tvář

Doufám, možná to vím víc než jistě,

že se ze rtů usmíváš 

Nemám mnoho čím Tě získat

nemám ani svatozář

Ty se ke mě stejně vrháš

jako když mě dávno znáš