Kaleidoskop

Barevný rej motýlů a včel,

mast proti komárům voní.

V dusnu, aniž se lístek zachvěl,

zalévá květiny pro Ni.

Za živým plotem šumí řeka,

odlesky slunce tančí pod dřevěným můstkem.

V záplavě potu na zem kleká,

růžím dává svou péči v letním žáru prudkém.

Konečně lůžko pod jabloní,

vánek, jak maminčino pohlazení, lehký.

Růže již spící mu zavoní,

věčná Kasiopea nad okrajem střechy.

Rudé uhlíky, světlušek roj,

nebe se zdá být tak blízko.

Sklíčka luceren jak ohňostroj,

každé se tajemně blýsklo.

Zákoutí zakryté skleníkem,

na chodníku kalužina,

z vavřínů zelených řeky lem,

slunce tu vždy svítí jinak.

Uprostřed ibišků a static,

zatímco jiní se v chladném paláci klaní,

zmůže se v stálém horku na víc

- každý den zalévá květiny pro svou Paní.