Sbírka: Písně Šarlatovců
Rád sleduji hvězdy a tu vesmírnou prázdnotu,
v samotě mohu naslouchat tomu šepotu.
Šepotu těles jenž vznáší se v prázdném prostoru,
které normálně neslyšíme kvůli zvuku pokroku.
Kolik mají oči a co jedí jiní tvorové,
jak vypadají a jak jsou řešení prostorově.
Představuji si světy plné života kde je řád,
taková místa bych navštívil rád.
Vesmírný šepot otevírá vždy brány fantazie.
Dovoluje otevřít dveře, které málo kdo použije.
Dovoluje nám se vyvijet, odpočívat a růst,
za letní noci v horách klidně to zkus.
Rád sleduji hvězdy a tu vesmírnou prázdnotu,
rád oddávám se temnému šepotu.
Vím, že jsou tam chytří tvorové a nejsme sami.
Jak to můžu vědět? Ještě nás pořádně nekontaktovali.
Krásné toulky vesmírnou myslí, ráda se tam často vydávám:)
04.02.2023 08:48:06 | janet_desp
Hezká báseň. Vyvolává v člověku obrazy - za mě je to pocit trochu studený a vzdálený. To bude tou temnou hloubkou :) Ale mně to sedí. I když bych ty tvory také ráda spatřila, raději bych je sledovala jen z bezpečného povzdálé a nezúčastněně :)
01.12.2022 20:55:40 | annanymsová
Prvotně věřím ve vesmírné žraloky požírající hvězdy... Vlastně cokoliv, co vyzařuje teplo. A mají pár kilometrů.
Vesmír není nekonečný, ale ve své obludné velikosti, neomezený.
03.12.2022 02:10:19 | Dextero