Mladá múza

Anotace: Mladá múza hravá

Barva slunce temně rudá,

na kolejích ráno nuda,

ona dvacet sotva měla,

ukázat mu život chtěla.

 

Noc se loučí, venku svítá,

nový den je právě vítá.

 

Přes ňadra ji pramen padá,

Usmívá se: „Mám to ráda…“,

odhodila stranou vlasy,

prsa pro něj prostřela si.

 

Před ním sedí

 rozkročená,

na něj hledí,

stání nemá.

 

Prstem na mě neukazuj,

usmívá se vesele,

radši už pojď a nezdržuj,

krátká tahle neděle!

 

Pramen tuhý,

jako žíně,

v ruce druhý,

drží v klíně.

 

Jen se neboj, stačil říci,

než ho měla na svém líci.

 

Den byl mladý sotva ještě,

z pod okapu ven do deště,

múza mladá jeho vzala,

ochutnal vše, co mu dala.,

 

Aniž pak se pohnula,

klidně na něm usnula,

Proč se říká, že mu dala,

když vše co měl, sama vzala?

 

Kolik čísel tehdy dali?

Nevím přesně.

Počítejme jako malí,

ruce, nohy, prsty? Těsně!