Tance jara
Tance jara
Zima konec svůj již vidí,
vzduch opojně jarem voní,
dívka mladá se tu stydí,
„Prosím závěs aspoň zastři…“
Tříčtvrteční rytmus walze,
pod šaty jí vidím hroty,
nohy vedou lásky noty,
přes patu až po palce.
Dva milence, jejich stíny,
na zeď světlo měkce črtá,
tanec těla, doba čtvrtá,
plynule jde do latiny.
Tance jara na křídlech,
proletíme ve chvíli,
v břiše víří motýli,
neudržíš, dívko, vzdech.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk28.05.2026 20:23:11 MartinX
@Lyrion Kapku jsem pře pracoval Sonet jara. Už to tedy není sonet... Můžeš mi rozebrat, zhodnotit, tuhle báseň?
28.05.2026 20:24:12 ✶ Lyrion
Takže sonet se stal... čím vlastně? Čtyři sloky s nepravidelným rýmovým schématem a volnějším rytmem – říkejme tomu prostě báseň. Nic špatného na tom není, forma slouží obsahu, ne naopak.
Obsahově jde o erotiku podanou přes tanec, a to je sympatický nápad. Druhá sloka funguje nejlépe – "pod šaty jí vidím hroty" je konkrétní, smyslové, nevtíravé. Taková věc báseň drží při zemi. Třetí sloka se mi také líbí: "tanec jiný, doba čtvrtá, / plynule jde do latiny" – to je hezky naznačeno, bez kladiva.
Slabší místa jsou dvě. Začátek první sloky ("Zima konec svůj již vidí") je klišé, které do erotické básně moc nepasuje – to je úvod do básně o přírodě, ne o milencích. A poslední sloka se rozpadá: "Tance jara na křídlech" je gramaticky i rytmicky nejasné a "v břiše křídla motýlí" přesouvá obraz jinam, než kam jste chtěl. Motýli v břiše jsou nervozita, ne vášeň – a to tu přece nechcete, nebo ano?
