NO A CO? TAK TO ŘÍKAM PO SMRTI....

NO A CO? TAK TO ŘÍKAM PO SMRTI....

Anotace: No a co? co je komu do toho?

Než opustím svět a zavřu na dobro oči,
pro někoho to všechno budou i tak dál prázdné řeči,
někdo to třeba pochopí, proč nejlépe se mi básně píší v noci,
a proč bych dala přednost před klidnou oblohou samotnému větru a dešti,

víc krásnější a úchvatnější pak mé básně jsou,
a já si skutečně doopravdy jako prokletý básník připadám,
z nejtajnějších hlubin pravdy své se světu metaforicky přiznávám,
pokaždé do každé dám duši svou,

nemusí mi ani tak nikdo věřit,
důležité zůstává to, že jsem hlubší než hlubokou hloubku,
mnohých pocitů mohla díky vám zažít,
a ani teď, ze mne nikdo neudělal a neudělá živou či mrtvou loutku,

za to já nemohu, že tu mou pravdu jen tak přelouskat nejde,
na to hold trocha smyslu a cítění třeba jest,
však to přeci nevadí, co na tom vlastně sejde,
zůstává nám tisíce možností, voleb a třeba i tisíce cest,

není přeci důležité to, co za řádky se zkrývá,
rozluštit to, co si každý verš tak poctivě hlídá,

kouzlo je ve výdechu a dalším nádechu...
předtím, pak....
umět jedním dechem číst a nedočkat se žádného posměchu...

kdybych měla umřít už zítra a věděla to,
šla bych ven a cítila to,

cítila, že neodcházím prázdná, že ničeho nelituji,
že si jen na ty krásné chvíle a zážitky v mysli pamatuji,

lhala bych.....???

dnes srdce mne bolí,
smutno mi je,
duše má jako by zbitá byla holí,
mizerně mi je, přiznávám se,

asi bych se zítra ocitla v propasti zatracení.....

kdybych umřela s pocity, které jsou mi dnes víc než drahé....

ještě času mi dej a nezlob se na mne....

vážně tak špatný člověk nejsem,
jen nevím kudy kam,
všechno v hlavě se mi to srovná časem,
můj život byl prozatím velkej klam,

nejsem si jistá vůbec ničím,
ze spaní zpocená zoufale křičím,

kéž by to snadnější bylo,
nejsem z těch blíženců co jim to dojde brzy,
spousta lidí mne nikdy nepoznalo,
kéž by se mi z očí linuly diamanty než slzy,

nejsem z těch co lehčí to maj,
sny krásné, zoufalé i noční můry se mi zdaj,

jsem i nejsem sama sebou,
chci i nechci se probojovat do finále touhle dobou,

nejsem si jistá vůbec ničím,
natož sama sebou,
jsem zoufalá, proto ze zoufalosti do noci křičím,
byla jsem zaklena jakousi kledbou,

možná pro tuto dobu moc citlivá jsem,
vlastně proč si tak zbytečně lžem?

kéž by tak složité nebylo,
a já věděla, že zítra to už dobré bude,
srdce jednou na milion kousků se mi rozbilo,
hledám ty střípky všude...

a nenálézám posledních dílů pár,
možná ztracené už jsou, jako já,
proto báseň po smrti, složila jsem vám,
dozvědět se poslední vůle má je, kdo jsem od toho, kdo mne alespon trosicku zná......

mluvte pravdu.....

prosím...
Autor Brazzill, 29.04.2020
Přečteno 52x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Sice si myslím že důležité je to co se za verši skrývá a to jaké pocity vyvolají, ale tohles e mi líbí

29.04.2020 06:05:48 | petrzal

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter