Anotace: Je to již dávno, co se cit propadl do nepříjemné reality všedního dne, přežívá však i přes všechna úskalí a útrapy, jež mu jeho samotná existence přináší...
Beze slov a beze strachu
hledím v tváři citu z kdysi
žebrák je to - došel krachu
společníky jsou mu krysy.
Pozbyl všech svých křehkých tužeb
bez idejí ku mně vzhlíží
nedočkal se protislužeb
dluhy jsou mu zemskou tíží.
Ruku podám bídníkovi
vzápětí mi v náruč padne
"promiň" možno říct je slovy
nyní nepadne však žádné...
Krásná báseň o životě a osudu:)
10.11.2020 15:35:17 | měsíc podle agáty
Děkuji ti, Agátko, cesty osudu jsou opravdu velmi zajímavé, uvidíme, kudy mě dále zavedou...
14.11.2020 00:13:59 | Rozmarýna
Zašeptat prosté "promiň"
se někdy těžké zdá
o to víc se slova cení,
když jsou upřímná...
Krásný den Rozmarýnko (*)
08.11.2020 13:25:54 | Emily Říhová
Tvá slova hladí duši básnířky... Děkuji, Emily ^^.
08.11.2020 13:45:54 | Rozmarýna
Tak to mě moc těší :)
08.11.2020 14:23:39 | Emily Říhová
stačí pohladit to správné místo a cit může růst...
zoraná půda pokory k tomu vybízí,i když brázdy mohou být hluboké...
06.11.2020 22:59:33 | Danger
Cit, tiše a nespatřen, skutečně roste s každým dnem, ale jeho kořeny jsou silnější a spletitější než kdy dřív...
Děkuji ti za zastavení se, líbí se mi, když lidé filosofují nad obsahem mých básní.
06.11.2020 23:29:26 | Rozmarýna
krysy mohou být poučným společníkem...
03.11.2020 13:08:55 | enigman
Zajímavá myšlenka, ony jím totiž skutečně byly. Všechno na první pohled zlé je k něčemu dobré.
Děkuji ti za tvé hodnocení.
03.11.2020 14:08:56 | Rozmarýna
Hodně hodně hodně dobrý. Hodně... TIP
30.10.2020 15:11:36 | Koala
Tisíceré díky, milý soudruhu básníku! :)
30.10.2020 15:17:18 | Rozmarýna
Ztracené city se navrací mlčky,čekají na odemčená srdce.Někdy je těžké jim znovu otevřít.Krásná práce slova,milá Rozmarýno
30.10.2020 11:03:57 | Akrij8
Děkuji ti. City mne ve svém chatrném ošacení pravidelně oslovují, když jdu po ulici. Občas se staví na večeři a i přespí, ale to potom velice lituji... Inu, jak on, tak já víme, že tudy cesta nevede, ač se od sebe navzdory tomu nemůžeme odloučit...
30.10.2020 15:14:54 | Rozmarýna
Smutná, ale citová...milá Rozmarýnko, takový je někdy Život. Ale zase bude dobře.
Pěkný večer a ST..
28.10.2020 22:33:00 | Jaruška
Děkuji ti, milá duše! Áno, život je občas krušný, ale je taky krásný, což bychom bez prožití si těch horších časů nedokázali vnímat. Ještě jednou díky.
29.10.2020 18:32:08 | Rozmarýna
To je krásné, ale takové smutné, drahá Rozmarýno! Přeji vel'a štastie
28.10.2020 22:05:17 | Roser
Díky, soudruhu básníku, báseň smutná je, ale takový už život občas bývá. Taktéž ti přeji v lásce hodně štěstí ;).
29.10.2020 18:27:33 | Rozmarýna
Jen se asi člověka dotýká, že to občas je v životě , že čeká promiň a to nepřijde. Život je někdy těžká hra. Složité téma.
28.10.2020 16:03:48 | mkinka
Toto téma je skutečně těžké, i když o něm má báseň tak úplně nevypovídá. Je bohužel taková dosti nejednoznačná a ani já sama jí tak docela nerozumím, až zpětně v ní nacházím to, co jsem ani nevěděla, že jsem do ní vložila.
29.10.2020 18:40:02 | Rozmarýna
Rým- intonace. Kdysi - krysy, tužeb- protislužeb, padne- žádné. Obsah dobře zpracovaný. Velmi hezky se čte.
28.10.2020 15:55:33 | mkinka
Velmi ti děkuji za uznání, jsem potěšená, že se mé amatérské básnické plození lidem líbí.
29.10.2020 18:24:35 | Rozmarýna
Povahy jsou různé a životy také..kdo propadá do dluhů
a stahuje sebou i druhé
..zda zaslouží si podanou dlaň
..a další šanci.
Mnohdy se člověk dočká jen slibování
..a stále odpouští.
Asi jít cestou svojí
..je volba nejlepší.
Né vždy lze pomoci.
A né každý si pomoci váží.
~~~~~
Pěkná a opravdu hodně silná báseň. * ST ;)
28.10.2020 12:51:45 | jenommarie
Děkuji ti velice, milá Marie:
Cestou svou se dále vydám
Snad vyhnu se starým chybám.
:)
29.10.2020 18:20:10 | Rozmarýna
Milá Rozmarýnko..básně se dají číst různě..tak jen TY víš a měj krásný večer:);)
29.10.2020 19:10:04 | jenommarie
To je pravda, zrovna tato se dá vykládat mnoha možnými způsoby. I ty měj překrásný večer :).
29.10.2020 19:19:08 | Rozmarýna
Děkuji ti ;)
29.10.2020 19:20:17 | jenommarie
Zajímavá je druhá sloka. Pěkný trochej. On totiž možná (nevím):
V tichu svitu bledé Luny,
omámený temnou vášní,
v bleděmodrých očí tůni
hledá požár prostopášný.
28.10.2020 06:28:01 | ARNOKULT
Děkuji ti, tvých slov si velmi vážím. Ono jde o něco hlubšího nežli obyčejnou vášeň, ale ano, cit se pídí dál, i když:
V blankytně čirých vodách (ho) studánek,
po žáru bez zábran není žel známek.
29.10.2020 17:38:21 | Rozmarýna
Naše tužby zabíjejí okamžik,
to říká beznadějný romantik :o)
28.10.2020 00:43:44 | Crazymike
Souhlasím s tebou, člověk by měl být rád za to co má, což já rozhodně mám :).
29.10.2020 17:24:57 | Rozmarýna