John Williams - Padmé's Ruminations
...Hle, je ráno...
Jako každé jiné.
Není sdíleno,
zákoutí stinné...
...Otevřu oči...
-A otočím se-
Ptám se, kde jsi?
Co vůbec jsem?
...Já, Ty...
-Už se stmívá-
Náš třpyt.
...Vyhasíná...
Kdo jsme my?
A co chceme?
...Jen - Lidi...
Kam to jdeme?
Jak to tedy je?
Milujeme vůbec?
Co se tady děje?
Žijeme tu přec?
Přes naše zdi,
Strachy a iluze,
jen klidně jdi,
a neotáčej se.
Že byla Láska nějaká,
na to rychle zapomeň.
Tohle nikoho neláká,
tolik kvapu zároveň.
-Nakonec zůstaneme-
...Bez Lásky...
-Samotu započneme-
...Jen já a Ty...
Rozděleni životy,
každý ve svém těle.
Blížíme se ke smrti,
a co ta naše duše?
Máme ji ještě,
tam uvnitř nás?
-Osudové kleště-
...To nepovím Vám...
Volných duší je málo
a hodně hrnečků-
plných, jak se to stalo?
...Svět plný křečků...
A i když jsme zůstali-
sami, jen já a Ty...
Uposlechli v dáli -
...Volání temnoty...
hm opravdu zajímavý konec a na mě i sedí ta fotka :) jen třeba já temnotu nevolám je přímo ve mně a vždy se projeví i když myslím na hezké věci,jsem asi vadnej produkt :¨)
lapené duše se mohou osvobodit co myslíš?
10.01.2021 08:33:56 | xoxoxo
Zajímáš se o to, protože je ta Tvoje lapená? :o) Do té doby, co bude existovat hrníček, lapená je navždy, tudíž zatím jsi bez šance, dokud ten hrníček nezničíš úplně a pak je tu ještě velké skladiště, kde jsou všechny ty hrnečky :o)
10.01.2021 10:35:45 | Crazymike