Zchátralý dům

Anotace: Je sice bez veršů, ale snad to nevadí.

Okna jsou zavřená, pečlivě pod zámkem,
nedají nahlédnou jedinou škvírou.
Na bílém zápraží, v houpacím křesle,
líně se rozvalil stoletý prach.
Dveře jsou zamčené s nápisem Vstupte!

Na hodinách rozbitých, blíží se dvanáctá,
kyvadlo upadlo, v prachu se válí,
nikdo však nepřijde, kdo by jej spravil.
Na krbu na římse, rodinný portrét,
pod pláštěm přikrytý, aby nemusel přihlížet.

Na podlaze dřevěný
sedím a sleduji,
ty stěny zchátralé
a v hlavě otázku -
zůstat, anebo odejít?

Na stěnách nápisy, hluboce vyryté,
nikdo již nemůže, jejich hlas zastřít.
Pochmurná nálada, trvalý návštěvník,
prochází pokojem, pod pláštěm přikrytá
černým a špinavým, pokrývá zem.

Obrazů obrysy zbyly jen na stěnách,
prozradit nemohou tajemství svá.
Barvy tak rozkvetlé, dávno jsou pryč,
přání a naděje, důkladně schovaná
v zákoutí sklepení, kde největší je tma.

Na podlaze dřevěný
sedím a sleduji,
kanystry s benzínem
a v hlavě otázku -
rozlít, anebo vyhodit?

Návštěva poslední, zabouchla dveře,
prsty má promrzlé, na duši šrám.
Snad čeká ji v životě, štěstí a láska,
když nemohla nadále, to přítmí snášet
a já jsem od oken, poztrácel klíč.

I lidé v okolí nemohou snášet,
pohled tak žalostný, na barák bez duše.
Každý, kdo přikročí, byť o krůček blíže
škrábne se do prstu o trn černé růže,
jež bedlivě střeží, tajemství největší.

Na podlaze dřevěný
čichám a sleduji,
pach benzínu v okolí
a v ruce zápalku -
škrtnout, anebo schovat?

A stěny dřevěné, vybledlou barvou,
natřené ze všech stran, jeví se pevně.
Zevnitř však prohnilé, do morku kosti,
se zemí ledovou a přitažlivostí,
svůj souboj trvalý, prohrávají.

Snad bylo by nejlepší, pro zúčastněné,
stavení zchátralé z paměti vymazat.
Nevidět a necítit, nezraňovat druhé
ať trnem bez citu, či chladem uvnitř,
nekalit srdce ta, jež k místu se váží.

Na podlaze dřevěný,
sedím a sleduji,
jak plamen zápalky
pálí mě do prstů -
sfouknout, anebo zahodit...