Až jednou...

Až jednou...

Možná si to jednou přečteš,
až tady nebudu,
až vítr poslední lístky smutku odvane,
snad jen zvláštní sen se rozplynul
nad divokým orkánem,
a aň mě splín neminul
pod nocí hávem.

Byls mým smrtihlavem,
zlomils mě jako mladý stromek,
poklekl v city nad úlomek,
a slzy Tvé vrátily dnům krásu.
Pak padla jsem jak do úžasu,
a Tvé oči shořely
jako medové plástve,
kde city mé a kde zas Tvé
plují, v kterých hlubinách?

Co končí a co začíná?

To pouto nezrezaví,
snad se to zas spraví…
Autor Isabella Monvoisin, 26.02.2021
Přečteno 87x
Tipy 6
Poslední tipující: Emily Říhová, Psavec, Rozmarýna, Vivien, jenommarie, Frr
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zalijte rárohy
aň naperónech
To pouto se trhá a ještě není další
To Je JHO..

Kočkuje se..
jak mysl hloubavá nic neví
Onidani
Tak hluboce svítí

Slova jsou vytesaná ze základu
Pošta nenosí co má
To JHO je Pouto
a jen Ono nerezaví ..

05.05.2021 03:58:36 | milík

Spraví, o tom nepochybuj. Vždyť největší tma bývá právě teď úsvitem. Přeji hodně štěstí.

27.02.2021 14:12:58 | Rozmarýna

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter