Přehnaná

Zase to přeháním, zase to moje drama...

Kdybych radši neřešila - a zase se smála.

To, že pro mě jsou některé věci důležité,

neznamená přeci, že je to tak složité. 

Proč tě vůbec otravuju, žes mi zkazil den?

Vždyť pro tebe to bylo jako prožít krásný sen...

Proč jsem zase zamlklá a nechci si povídat?

Pořád myslím na tu blbost? Měla bych si pohlídat

jak se vlastně chovám, vždyť ty jsi pořád se mnou. 

V nemoci i ve zdraví a tvé city se nehnou.

Je přece jen jedno jak se s tebou cítím já, když 

jsou to stejně jenom sračky - zbytečná nenávist.

Proč jsem vlastně v depresi a proč tu tiše pláču?

Neměla bych ze sebe dělat takovou káču...

To by sis pak mohl myslet, že je něco víc,

než tvůj klid a zábava a láska až na měsíc.

Třeba když tu nebudu si budeš potom říkat,

jak je to beze mě fajn - žádné kecy slýchat.

Budeš mít pak klid a mír a svobodu a snad 

najdeš k sobě holku, která bude ti moct dát 

cokoli ty hledáš v ženě - chlad a poslušnost,

nedá na sobě nic znát - jen slušnost nad slušnost.

Tak budeme oba šťastní, budem svobodní 

a ty se se mnou nemusíš trápit do konce svých dní.