Vetešnictví srdce

Na rozžhavených uhlíkách

spočívám holým tělem

taví se bolest sochy v ohybu

erupce očí doprovází

cestu lávy v dálky

 

ožívá ve mně trpkost pravd

po vyřknutí do země zadupaných 

otisky těch starých stop

mám jako odlitky sádry

v komodě vetešnictví srdce

 

klaviatura roztančila melodií

jindy zplihlé chloupky na kůži

melodií zarytou a tesknou víc

než je ticho loučících se druhů

pozůstalých bitevních polí

 

                    *

 

nakonec jsme moc nebděli

asi jsme se nechtěli budit

čekárna kyne nasát šťavnatou dužinu

a než-li udeří naše poslední třesky

můžeme se mít ještě hezky