Krásná slečna

Anotace: No ... tak jsem se osmělil sem zase napsat ... s věcí, která možná není formálně zcela dokonalá, ale je pro mne stoprocentně aktuální. PS: omlouvám se za případné chyby a překlepy: je to psáno na koleni přes mobil.

 
 
Mám slečnu, krásnou dívku,
však trápím se a strádám:
ač říkám jak miluji ji
sebe nemá ráda.
 
 
Její smích zní jako zvony
a hladí jak vánek.
Její usměv to je lék,
jež nese klidný spánek.
Její uši, malé boltce.
Její brada: zázrak sám.
Je to, lidi, pravdu říkám,
nejhezčí holka co znám.
 
Slova krásná umím říci
a tak jsem za ní šel:
popsal jsem jak pěkná je:
nepomohlo to však. Žel
nedá si nic říci,
neposlouchá mne.
Nevidí tu krásu:
mně to srdce rve.
 
Její rty jsou horké:
vábí mne, lákají.
Její tváře hladké
mé doteky znají.
Její úsměv široký
konkurence nemá:
v mých očích je nejlepší
ať se kdo chce hněvá.
 
Řekl jsem jí mnoho
a řekl mnohem víc.
S jejím přesvědčením
nepohnulo nic.
Pěl jsem slova chvály
upřímný jak opilec:
zda uvěřit nechce/neumí
záhadná je pro mne věc.
 
Když jsem vše jí vypověděl
řekla mi „tak přestaň už.“
Tak teď nevím, co mám dělat:
jsem i básník, nejen muž.