Autobiografická báseň

Autobiografická báseň

Anotace: Něco končí, něco začíná, když něco roste, tak to bolí, ach, má duše.

 

 

 

Zakloním hlavu,

pohlédnu do světa,

který protéká

jako voda nekonečná.

 

Jak moc je mi drahá,

slunéček dráha mléčná,

v konci možná již neexistujících

zřím mocných světel putujících.

 

Ve čtyřhranném prostoru,

nikdy nehraném sportu,

stávám se,

kým jsem kdy´s byla.

Bezbřehá noc spanilá,

svolává temno,

pak přijde

světlem obarvené

vznětu tempo

-

co vše před tím jest jedno.

 

Přenádherné zpěvy sirény,

pohřbily mé opravdové tóny,

kdy vetřelá samolibost ženy,

spustila mi na hruď všechny balvany,

sbohem, klesám do hlubiny…

 

 

 

Pestrost

jest

hledání

sebe sama.

Autor TheresiaDuranGoethe, 09.09.2019
Přečteno 40x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Amiradi, Frr, šerý
ikonka Komentáře (3)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

hold požehnanému hledačství..:-D*

10.09.2019 04:19:49 | Frrreagovat

Děkuji převelice!!!

10.09.2019 00:34:53 | TheresiaDuranGoethereagovat

Pozoru hodné dílko! Ta třetí strofa (zejména) to je pro mě pecka*

10.09.2019 00:32:01 | šerýreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter