Viděl jsem včera Terminátora.
To byla sranda, podívám se zase znova.
Co mě ale následně zarazilo,
jakým směrem se pc vyvinulo.
Kdysi to byla obrovská skříň,
vrčící a syčící, to každý ví.
CD a diskety k tomu byli,
aby jste vše řádně nastavili.
Většina procesů trvala hodinu,
když jste to ho zapnuli, vzbudil rodinu.
Cdromka jako držák na kafe,
kopanec přesný pc postavil do latě.
Obrazovka velká jak výkladní skříň,
člověk fakt nevěděl kam s ním.
Nemluvě o zvuku co občas chrčel,
zatímco počítač v přehřátí vrčel.
Myš a klávesnici měli své zástrčky,
zlomený kolik v nich přivodil zármutky.
Internet za pade na hodinu,
mé kapesné přitom činilo desetinu.
Ty masy kabelů co u toho byli,
malé domácí zvířata se v nich oběsili.
Nemluvě o hučícím větráku vířící prach,
ten zvuk vyvolával z výbuchů strach.
Teď tu koukám na úplně jinačí stroj.
Kdyby se rval s předkem, byl by to jednostranný boj.
Spouští se do dvaceti vteřin.
Začátek akce u staříků radši neměřím.
Rychlost zpracování dat jak Skynet,
bezproblémový přístup na internet.
K tomu všemu grafika u her výkonnější,
v porovnaní s realitu daleko přitažlivější.
A tak si radši zapnu znovu film,
jak Sára Conrová jsem vyděšen tím vším.
Už brzy nás všechny ovládnou počítače,
v jejich prvních liniích půjdou toustovače.