Popůlnoční melancholie

Prateta noc, pomalu kufry balí,

já vzpomínám, jak jsme byli malí,

a ruka, tvrdá mozoly, jemná něhou

voněla skořicí a bílkovou pěnou.

Ta ruka hladila po vlasech a líci,

Ať jsme byli vzhůru nebo spící.

Tu ruku chtěla bych do dlaní vzít

pošeptat: „babičko, chci tě tu mít.“