Byla to dlouhá cesta

Anotace: * ** *** *** ** *

 

Byla to dlouhá cesta

od mého startu až sem.

...Ten bod, od toho tam...

Den, kdy se pohnula zem.

 

Skládal v práci,

skládal po nocích,

nic mě nezastavilo.

TO něco ze mě chtělo.

 

Být člověkem, nebýt robotem.

Lži naší civilizace jsou

jenom vzpomínkou, starým fotem

s divným logem na prsou

 

já vykročil pravou nohou dál,

i když sám jsem vždycky stál.

Věřil, že je jeden člověk dobrý,

ale slyšel od jiných jen sorry.

 

Víra mého srdce našla si cestu ven.

Běžela po louce a byl právě květen.

Ten vítr změnil vše, byl jsem jiný od teď.

Mohla za to duše? Jeden průstřel kuše.

 

Byl dvacátý pátý květen léta páně dva tisíce pět,

kdy ve škole jen tak seděl a složil Světlo z nebe.

Koho by anglické časování nebavilo, když může snít.

Hodinku si čmárat vzadu, nechat v sobě lásku znít.

 

Byla to dlouhá cesta plná ostnatých drátů,

myšlenkových svárů, leč místy celkem senza.

Více jak šest set básní spatřilo světlo světa.

Nebyly zrovna krátký od jednoho básníka.

 

Snaha popsat jisté věci mi dala i zabrat přeci,

abych lidem připomenul lehkost bytí i dny příští,

než se všechno roztříští, než zmizí v novém světě,

ve věčné tmě a za to i Vy vděčíte jedné ženě,

 

že jste se mnou mohli jít kus cesty.

Ti, kteří něco v sobě ještě cítí.

Ti, kteří nenahradili svoje city

novou studenou křemíkovou sítí.

 

„Nemoc je nakažlivá, kéž by byla Láska“

je citát od Williama Shakespeara

a zakončím to teď stejně jako kdysi,

svět, ve kterém přežijí jen velké krysy;

 

Kde jsi můj celý život byla…?

Kde jsi svůj celý život snila…?

Stojím zde takový, jaký jsem…

A v dlani Světlo z Nebe jen!

 

...Byla to dlouhá cesta...