Jen žádné potíže!

myšlenky mé jsou jak ptáci v kleci

zavřeny za touhu mluvit k věci

zavřeny za víru

za lety bez tíže

při tónech klavíru

zevlují skrz mříže

 

„Jen žádné potíže!“

„Jo?“

„Jen žádné potíže!“

pak se to stane - pan klíčník je tu

od svíčky pálí si cigaretu

rudý ve tváři, jak tahá za ni

kdo nechce hořet - jó - tak ten se brání

 

jako když tleskneš jen jednou dlaní

jako když sudy zas válíš strání

jako když nevíš, že vše je jen lest

znova se necháš tak zbůhdarma svést

 

znova tě dětství už neochrání

opět ty tóny klavíru

znova ty myšlenky na...

 

no,... na co chcete, ale hlavně...

 

„Už žádné potíže!“

„Jo?“

„... žádné potíže.“

 

B e n g ... Beng, Beng

 

„Ty vole!?“                         

„Co? Co je!“

„No potíže, Ty vole!“

 

„P O T Í Ž E ...“

 

 

jako když výstřel z pistole

ukončí dílo tvé... v kostele

pomalu, abych nevzbudil se

sám sebe prosím:                             „N E Z A S T Ř E L   S E!“

 

sám sebe prosím:                            „T R E F   S E   H L A V N Ě !“

pak už jen zahřmí 

 

B e n g ... Beng, Beng

"Ty vole...

míříš na mě!!"

 

"A co ten obličej?"

                       ...to zírá(m) …

                                         ... z hlavně ...

                                                          ... na mě ...

                                     já