Co vidím…

Co vidím…

Jsem dnešním ránem
kdy mlha
jiskřivou bílou záclonou
obestřela zem
ale nezaklela ji
do bílého nic
jen den byl
jako babiččino naškrobené prostěradlo
a pak náhle slunce
rozprostřelo třpytivý plášť
a rozhodilo barevné konfety
stromy na kopcích tančily
vítr jim čechral taneční šaty
a po řece oblohy
plulo pár bílých mraků
nebyl včerejšek
jen dnešek
v něm vše zadarmo
nic na splátky
Takový kousek pohádky :
o tom jak být
jen nepatrnou součástí
kopců a hor...