Čarodějka

Zhudebněná verze AI - SUNO

Odkláněním slunečního světla
shoříš stejně jednou na prach,
tam, kde vládne opuštěnej strach,
to proto, že nevidíš barvy světa.

Tam někde ukrývá se
ta záře, která nikdy nemizí,
je schoulená ve vůni ryzí,
tajemně čistá ve své kráse.

Vždycky, když vyslovíš její jméno
tónem rozbřesku s upřímným citem,
v bezmoci stát nenechá tě,
donutí tě si vzpomenout.

Je to láska, která i krutej mráz
svým hřejivým teplem zničí,
může být tvoje, stejně tak může být i ničí,
záleží na každém z nás.

Můžeš dokola žít pro jinotaje,
můžeš vymýšlet, co jen chceš,
hrát tu ohranou hru na pravdu a lež,
láska stejně vždycky vyhraje.

Snad proto, že je věčná
a odkrývá faleš časem,
pravdou, tím vnitřním hlasem,
pro světlo není nebezpečná.

Co pak to nevidíš, ta temnota tě bodá
a temný stíny vypalujou tvojí duši.
Máš oči, abys viděl, a taky máš uši,
jen nechceš slyšet, že si za to můžeš sám.

A tak se podívej do svýho temnýho nitra,
zbav se svých utajených hříchů,
možná, že uvidíš hořet pak v tom tichu
plamen světla příštích nocí a dalšího jitra.

Nejsem tu pro tebe a nechci být,
ani pro nikoho, kdo mě kdy zradí
svou bytostí a svou duší hadí,
která se přede mnou marně snaží skrýt.

Jsem čarodějka, vždycky jsi to věděl,
vidím dál, než dokáže kdo sám vidět v sobě.
Vidím vaše duše temný minulý i v týhle době,
jen sami určujete si svůj temnej úděl.

Je to láska, která i krutej mráz
svým hřejivým teplem zničí,
může být tvoje, stejně tak může být i ničí,
záleží na každém z nás.

Je to láska, která mou duší proudí,
vás, temný stíny, pohání jen strach!
Když se ho nezbavíte, spálí vás slunce v prach
a vaše duše bude věčně bloudit..