Chtěla bych umět létat a fakt vysoko vyletět
nad zlatá pole s klasy a nad lesy širé,
zakroužit dokola, prohlédnout si svět,
hory, města (skládky shora možná taky)
a vidět, kam tečou průzračné řeky čiré.
Roztáhnout křídla a letět nad mraky,
proletět hranicí atmosfér.
Kolem Karmánovy linie
potkat toho, kdo tam možná žije (bohy?).
Létat však neumím (to je nefér)
a můžu tak leda roztahovat nohy.
03.09.2026 07:16:16 Pétík
Jé, to je krásná létací představa.
Konec mě pobavil, ale vnuknul mi myšlenku, že když člověk roztahuje nohy ve vodě, tak se v ní tak všelijak vznáší, takže vlastně skoro létá. :)
03.09.2026 06:33:39 Paulín
Létat v myšlenkách nahoru a dolů, krásná představa která s city zamává, co pak zbývá nám, jak na řece starý prám naše tělo pluje v bouři i jemném vánku, oddávat se vlahou nocí jen tak spánku, a létat od půlnoci až do úsvitu. Lze to věř mi jen s plným srdcem lásky citu. Ruce rozprahni a leť třeba zítra a nebo teď. Pa.