„Keď to neuděláme, svět bude mít deště stejně, ale mnohem méně tance." Tuhle větu jsem četl víckrát, protože je to celá filozofie v jedné replice. enigman v próze oříškům... vystavěl rozhovor mezi veverkou a čímsi, čemu se říká Říční Rameno — a přitom napsal jeden z nejsvéráznějších textů. Braillovo písmo na lebce, zoubky jako spálená zvonkohra, vážka letící portálem. Tady si jazyk opravdu hraje, a ještě se při tom usmívá.

Dean v básni Po tridsiatich rokoch na to jde z druhé strany — žádný surrealismus, čistá ironie nabroušená na sto procent. Nejlepší mozgy generace vyřeší u piva vše od hladu po ozónovou díru. Pak vyjde slunce. Nikdo nic nezapsal. „A tak sme v rovnakej prdeli ako pred stretnutím." Tahle pointa neroste ze zuřivosti, roste z rezignovaného smíchu, a to je mnohem horší — a lepší.

Zahradník od malé srdce - Z.V. je tišší, ale ne méně silný. Slimák si z jizvy uplete kabát, zahradník seje zlatou přízi místo deště, a refrén „Volám tě, volám zpátky" se vrací jako píseň, kterou člověk zná nazpaměť a přesto ho vždycky trochu bodne. Věrnost i ztráta v jednom. Bez výkřiků, bez výzdoby.

gabenka ve Stresu ukáže, jak se dá o matce a dítěti napsat tak, že nic nechybí a nic nepřebývá. Dítě přijde domů a oznámí, že příští čtvrtek se do školky nejde, „aby učiteľka nemaja štješ". Basta. Dítě to nevyřeší, ale pojmenuje to tak přesně, že se matce musí sevřít hrdlo. Žádná psychologie, žádné vysvětlování — jen ta jedna věta, a je hotovo.

Django ve Ve znaku růže: Netvor nabídne něco úplně jiného: fantasy s atmosférou, španělský grand proměněný v bestii, palác obrůstající růžemi, které nelze zničit, protože v nich vězí rozbitá duše. Trochu Kráska a Zvíře, trochu gotika — a přesto ta věta o smutných očích, „nad nimiž by se kámen ustrnul", funguje. Autor zvířeti věří, a to se přenese.

Moudro dne: Nejlepší nápady vznikají pozdě v noci a zmizí před ránem — proto jsou nejlepší.