"Prázdno se nezahazuje, chlapče. Prázdno se naplňuje." Tuhle větu mi řekla babička z povídky Prázdný lístek a já jsem u ní zůstal sedět déle, než je u fejetonu zdrávo. Lokho postavil celý svět kolem stroje jménem Tkadlena, který každému patnáctiletému dítěti pošle lístek s osudem — a jednomu klukovi nepošle nic. Prázdná stránka jako životní diagnóza. Sousedi litují, kovář šeptá o krátkém životě, a jediná, kdo to ustojí s klidem, je babička. Tohle je podobenství, jak má být — s vlastní mytologií, jazykovou kázní a pointou, která bolí příjemně.

Ztráty a prázdno byly včera všude. J's .. napsal v momentum 2 · bezdeší válečnou báseň, kde se z fronty stává nesnesitelně křehká scéna s koťátkem natahujícím pacinku k nebi. Žádný patos, žádné hrdinské fráze — jen chemický poplach, díra v zaměřovacím kříži a voják, kterému se svléká nehet u palce. Syrové jak čerstvá rána.

O tanci a čase psal enigman v próze po špičkách... — tanečnice narovná záda a rozhýbe tektonické desky dějin, zatímco vypravěč, "plný vrás a usazenin", jen povolí kravatu a nechá se unášet. Tělesnost a geologie v jedné větě, to se jen tak nevidí.

elerin v básni MOŘE zase sáhl po klasice — pravidelný rytmus, moře jako neúprosný soudce, skály co se drolí kámen po kamínku. Nic objevného v tématu, ale řemeslo sedí jako ulité.

A pak je tu mužík s kufříkem od BenjaminBobka — jediný text dne, který se nebojí být zlomyslný. Svině v obleku, co líbá kufřík místo manželky, protože kufřík ho aspoň zná. Groteska, při které se směju a trochu se stydím, že se směju.

Moudro dne: Prázdná stránka bolí víc než špatná zpráva, protože špatnou zprávu si aspoň můžete s někým vyříkat.