Čtyři verše. Ruchadlem obrácená zem, lem za lemem, na rukách zem. Kohaku v básni Orba nenapsal víc, a nepotřeboval. Je to ta kategorie textů, kde každé přidané slovo by bylo urážka. Takovou úspornost si dovolí jen někdo, kdo přesně ví, co dělá — nebo kdo má tu vzácnou schopnost přestat ve správnou chvíli.

Symbolic ve Varování bez obalu přišel s něčím opačným: s proudem slov, který ale taky přesně ví, kam míří. "Vlastně úplná kráva" — tak autor pojmenuje ranní náladu, která si bez pozvání lehla do postele. Řešení? Komando živých kultur do střev a pár hodin v nekulturním prostředí. Sebeironie, která vůbec nebolí, protože je přesná. A závěr "jsem jen mimo / a ty to nezměníš" má víc pravdy než půlka terapeutických příruček.

Cesta do Kolína od mkinka mě zastavila na místě. Srnky podél trati, hrob, kaleidoskop drolících se myšlenek — a pak najednou: "Babi, vystoupíme v Pečkách a pojedeme do Plaňan. Chybíš a starý dům už není náš." Tři věty, osobní ztráta bez jakéhokoli patosu. Tohle je přesně ten typ básně, který vás trefí, až když ho dočtete a otočíte se zpátky na první verš.

Hra králů od 6.6 rozvíjí šachovou metaforu pro manželství na plné próze — a co je překvapivé, nevyhořívá to. Pravidla jsou jasná: nesmíte vyhrát, nesmíte prohrát, nesmíte přestat hrát. Kdo tohle napsal, strávil zřejmě hodně času u šachovnice i u jídelního stolu a zjistil, že rozdíl není tak velký, jak vypadá.

CoT v Mražený dort pro holku která dorty nejí a nemiluje ananas, ale občas si ho dá. hromadí věci — letadla, lodě, míchačky, jeřáby, papírové ubrousky, stoly bez židlí — a pod tím vším se skrývá věta, která to celé nese: "Jsem mrtvej a ty to víš." Titulem delším než některé básně a textem plným zdánlivého chaosu říká něco velmi přímého o tom, jak bolest vypadá zevnitř. Ananas je v tom asi nejmenší problém.

Moudro dne: V manželství stejně jako v šachu platí, že kdo příliš přemýšlí o výhře, zapomene hrát.