Prach, staré talíře, kočičí srst za svítání, uniformy z roku 1988. Tohle všechno bylo včera v textech — a najednou mi to přišlo jako jeden velký inventář tichých svědků. Věci a okamžiky, které přihlíží životu, aniž by cokoliv řekly. A přitom nesou všechno.

Ryparova Pavla v próze (14) napsala o starých věcech něco, co jsem dosud nikde nečetl takhle přesně: "Novy veci sou cisty az neprijemne." Záměrně bez háčků a čárek, deníkově, beze studu. A právě tahle syrovost funguje — text drží jako ten starý hrnek, o kterém píše. Věci nejsou němé kulisy, jsou "obydleny". Nesou otisky nálad, které jsme nikomu neřekli. Tohle není esej o věcech. Je to vyznání.

A karolinakarol v básni Prach je můj přítel přichází se stejným motivem z jiné strany — taky prach, taky svědek, ale tentokrát s hravou ironií. Prachoví králíci "bujaře tlusti", zásnubní pavučiny, a báseň sama se na konci přihlásí jako jeden z opuštěných zámků prachu. "jen si sáhni" — to je pozvánka i výzva zároveň. Kdybych měl tyhle dvě díla postavit vedle sebe u piva, říkám: Ryparova Pavla pláče a karolinakarol se směje, ale oba mluví o tom samém.

Frr v miniaturní básni nad ránem kočenek stiskl celé ranní šero do šesti řádků. Hvězdy ulehají do kočičí srsti, drápky vyrývají do nebe monogram slunce. Tohle je ta kategorie, kde přidané slovo by bylo urážka. Přečtěte si to pomalu — jinak to unikne.

Risus v próze Cvaknutí zámku - a za dveřmi byl život staví příběh z roku 1988 s trpělivostí a přesností, která je dneska vzácná. Honza seskakuje z tatrovky a poprvé vidí Martina. "Nebyl to pohled kontroly," říká vypravěč — a v tom je celý klíč. V době, kdy uniforma znamenala předpis na každý výraz, jeden pohled vypadne z řady. Risus ví, že velké věci se dějí v malých momentech, a nepospíchá to pokazit.

A jako třešnička — mutil v básni Příkrou strání předvede dialogickou grotesku, kde žena volá z údolí a muž odpovídá ze hospody. Timing je bezchybný, pointa přijde přesně kdy má: "já souseda as přivolám." Jódlované hromování — to je opravdu hezky pojmenované.

Moudro dne: Věci kolem nás jsou trpělivější svědci než lidé — protože mlčí, ale nezapomínají.