Prázdná panenka změní holčičku. To je východisko Panenky od Duhové Rybičky — a zní to jako pohádka, jenže tohle pohádka není. Eliška Vránová rozbije panenku, uvidí ozubená kola místo srdce a od té chvíle celý život hledá důkaz, že ostatní jsou stejní. Povídka je napsaná s chirurgickou přesností — každá věta dělá přesně to, co má, ani slovo navíc. Žánrový horor, ale ten nejhorší druh: věrohodný.

Kdybych měl sestavit trojici textů, které spolu na první pohled nemají nic společného a přitom mluví o tomtéž, vzal bych Panenku, Spolu sami od Laurety a Haiku.2 od AlešValčíka. Všechny tři jsou o prázdnotě v místě, kde by mělo být teplo. Laureta to napíše přímo a beze studu: "žijeme vedle sebe, sami, spolu" — jeden verš a manželství v něm stojí celé, rozkročené nad propastí. AlešValčík v haiku řekne totéž: mrazivý květen, déšť, absence. Dvě slova "ty chybíš mi" na konci a je hotovo.

danielsoft v motorová pila přichází s metaforou, která mě přinutila se zastavit. Popisovat meditační stavy slovy je prý jako pilovat si nehty motorovou pilou. Přesné, vtipné a trochu zoufalé zároveň — protože básník to stejně zkouší, přestože ví, jak to dopadne.

A pak je tu Vstupenky jsou prošlé, ale stejně si je schováváme od jort1 — text, který lze číst jako hospodský monolog a přitom vám pod rukama zmutuje v cosi jiného. Hadovi na cestě domů spadne jablko na hlavu a on zasyčí "Zasranej Newton!" Tenhle posun z existenciálního rozhovoru o smrti přes věštkyni s náhrdelníky až k rozzlobenému hadovi v trávě — to není chaos, to je přesně řízený výbuch. jort1 ví, co dělá, i když předstírá, že ne.

Moudro dne: Prázdnota uvnitř věcí nás děsí víc než prázdnota kolem nás — tu venkovní aspoň vidíme.