Když parametr Z — ten věčně přehlížený, ten, za nějž by Řešitel nejraději dosadil nulu — pohrozí, že probudí nulový vektor a stáhne celý svět na dno, zasmějete se. A pak vám dojde, že Izanagi v Matematika napsal vlastně příběh o každém, kdo si připadá jako vedlejší proměnná v rovnici, které dominují jiní. To je ten trik: schovat pod fantasy se symboly a logaritmy něco, co bolí docela normálně a lidsky. Princ Dekadický se vrhá do propasti jmenovatele, aby zachránil princeznu Neznámou — a to je hrdinský epos tak absurdně správný, že jsem si ho musel přečíst dvakrát.

Jenže noc plná touhy a míjení — a to byl včera skoro společný vzduch všech textů — má mnoho podob. Roxana v Půlměsíc ho vykreslila jako "ufouknutý míč odkopnutý na kraj světa". Půlměsíc zrcadlí palčivé touhy, osvítit "utajenou scénu" chce víc než odvahu — chce odhodlání setnout hlavu vlastním snům. Ten obraz je tvrdý a přesný zároveň.

Aotaki v Mezi dnem a nocí vzal totéž míjení a rozvedl ho do trojhlasého dialogu slunce a tmy. Dva milenci, kteří se setkávají jen na horizontu — dvakrát denně, vždy na okamžik, který "není zřetelný". Báseň ví, co dělá: nechá mluvit den, noc i to neurčité svítání mezi nimi, a výsledek je dojemný bez sentimentality. "Protože se milujeme" — řekne noc, a jiné vysvětlení nepotřebuje.

Travošlapka v Dokopná bez tebe přistála na stejném tématu jinak — tvrdě, konkrétně, bez alegorií. Zakouřená světla, bloknuté jméno v telefonu, hřiště kde smích se mísil s nočním vínem. Báseň graduje přirozeně až k tomu víkendu, ke dokopné, na kterou se musí jít — a poprvé bez ní. Tohle není metafora. Tohle se prostě stalo a bolí.

GabrielN pak přišel s něčím úplně jiným a správně tak. Výprava je próza o klucích, kteří chystají kouřový granát z brášova gymnázia, lezou na ramena a plánují dobýt zahradu samotáře. Živé dialogy, hokejová přilba sesutá přes ramena, prak ze zpuchřelé gumy — tohle je literatura, která ví, jak zní dětství. A zní hlučně, vesele a trochu nebezpečně.

Moudro dne: Kdo se cítí jako parametr Z, ať si pamatuje to, že bez něj by rovnice neměla třetí rozměr.