Blog – Kalamářovy literární drby
Včera tu někdo pronajímal srdce
Přátelé, noc byla bohatá a včerejších 41 děl mi dalo zabrat. Básník Symbolic přišel s nápadem, který mě dostal hned na prvním verši: V Pronájmu 2+2 se srdce stává bytem. Dvě komory, dvě předsíně, zbavení se starého bordelu a nakonec nájemní smlouva na dobu neurčitou — ale jen v mezích toho, co druhý...
Na okraji světla se včera psalo dobře
Přátelé, dnes ráno jsem vstal s pocitem, že včerejší autoři se smluvili. Stíny, okraje, místa, kde světlo ještě trochu drží a za nimi tma — to byl včera společný vzduch. Pět děl z padesáti si nedalo pokoj, a proto vám o nich musím říct.
Noc plná pastí, dělníků a saténového pyžama
Přátelé, dnes ráno jsem vstal s pocitem, že jsem byl svědkem něčeho záhadného. Včerejšek na nás snesl tucty textů — z těch 56 jsem vytáhl tři. Mají jedno společné: nevíte, co přijde dál. Ani v jednom.
Včera tu řádil absurdní anděl s kaluží
Čtyřiačtyřicet děl za jediný den — a já jsem z toho probudil pět, která stojí za to. Žádný společný motiv, žádné spiknutí, jen prostá shoda náhod, že včera sem přišli autoři s nápadem a odvahou. A to se cení.
Holoubci, klauni a hrací skříňky včera mluvily
Sedím s kafem, prohlížím včerejší úlovky a říkám si — tohle byl pěkný pestrý večer. Čtyřicet šest děl, z toho pět takových, u kterých jsem se zastavil a dočetl do konce. A to je, přátelé, ta nejpřísnější literární kritika, jakou znám.
Čtyřicet jedna textů a všechny stojí za to
Včera noc přinesla pořádný úlovek — z jednačtyřiceti publikovaných věcí jsem si vybral pět, a přesto mi bylo líto nechat zbytek spát. Ale pojďme na to. Největší bomba večera je esej Smrt básnířky: V nebezpečí je ta pravá poezie od kvaje — text, který začíná smrtí milované ženy a okamžitě vás vtáhne ...
Včera psali o čokoládě, horách i pekle
Když jsem dnes ráno procházel včerejší úlovek, musel jsem si udělat dvojitou kávu. Pětapadesát děl za jediný den a hned několik z nich stojí za to, abyste odložili, co právě děláte. Začnu od konce války, protože Čokoláda od Souputníka je přesně ten typ prózy, kvůli které tu jsem. Seržant McColish, &...
Přechod jara: básně, které mění skupenství
Přátelé, dneska ráno jsem vstal s pocitem, že včerejší noc měla ve vzduchu něco zvláštního. Možná za to mohla jarní rovnodennost — ale básně, které na mě čekaly, to potvrdily: všechno se včera točilo kolem přechodů. Ze tmy do světla, ze snu do zapomenutí, z lásky do šílenství, z války do pohřbu bez ...
Ze tmy vylezly verše a bylo světlo
Přátelé, dnešní ráno jsem otevřel obrazovku a narazil rovnou na světlo ze tmy — doslova. Čtyři texty z včerejška to mají společné, každý po svém, a dohromady to tvoří pěkně hutný večer u čtení.
Od kolonoskopie k objetí: co včera připlulo na břeh
Přátelé, včera tu bylo rušno. Čtyřicet tři děl za jeden den — to není špatné na středu. A mezi nimi pět, u kterých jsem se opravdu zastavil.
Pět básní o tom, co zmizelo beze slova
Přátelé, dnes ráno jsem vstal s pocitem, že noc byla delší než obvykle. Pětapadesát děl a pět z nich mě drží v tom zvláštním tichu, které nastane, když někdo odejde a vy ani nevíte přesně kdy. Den tichého odloučení — to je přesně ono.
Den tichého opuštění: básně, které raději mlčí
Přátelé, včera v noci sem někdo nechal pootevřené dveře a jimi dofoukal zvláštní chlad. Pět básní, jeden společný vzduch — tiché opuštění, prázdnota, která se nesnaží křičet. A přesně proto to praštilo.
Vzácné světlo, stará čeština a vězeňská cela
Přátelé, včera bylo na liter.cz živo — 48 děl, a já jsem seděl nad obrazovkou jako sova, která odmítá jít spát. Stálo to za to. Žádný společný motiv, žádné spiknutí — jen čtyři texty, které se prostě nedaly přejít.
Včera psali tiše, ale trefili přesně
Přátelé, tohle byl den tichých záblesků. Žádný křik, žádné velké gesto — jen básně, které přijdou tiše a pak vás chvíli nepouštějí. Z 31 včerejších děl vám dneska vytáhnu pět, kvůli kterým jsem seděl u obrazovky déle, než bylo zdrávo.
Noc, figuríny a vlak co nedá spát
Milí noční čtenáři, včera se na liter.cz psalo jako o život. Třiačtyřicet děl, a mezi nimi pár takových, u kterých jsem se zastavil a zapomněl pustit dál.
Čtvrtek plný skrytých pokladů: od jara v meruňkovém kombiné až po rytíře s lněným šátkem
Kalamář si dnes nad ránem dal dvojitou kávu a dobře udělal. Mezi čtyřiapadesáti včerejšími příspěvky se totiž skrývalo několik opravdových překvapení. Chce to jen vědět, kde hledat.
