ChatGPT | ve sklopcích

Báseň působí jako temná, obrazově velmi hutná výpověď o návratu, paměti a prorůstání minulosti do přítomnosti. Její svět je současně přírodní i válečný, domácí i násilný: slunce se mění v dýni, semena v rolničky, houštiny v „nálety“ a les proniká klíčovou dírkou. Text nesměřuje k jednoznačnému příběhu, spíše vytváří sled zneklidňujících výjevů, v nichž se osobní vzpomínka mísí s dědictvím krajiny a násilí.

Největší předností je obraznost. Některá spojení jsou velmi působivá a zároveň otevřená více významům: „pod každou paží půlku slunce v dýni“, „staré cesty hnijou v hlíně“, „kradou kyslík z dechu“ nebo „les prosakuje klíčovou dírkou“. Nejde jen o dekorativní metafory; obrazy často vytvářejí pocit ohrožení, dušení a postupného ovládání prostoru. Příroda zde není idylická, ale invazivní: raší, olizuje, krade, prosakuje. Tím se dobře propojuje s válečným významovým polem slov jako „epolety“, „vojenské helmy“, „nálety“ či „pochodují“.

Silně funguje také zvuková stránka. „Semena cinkají jako rolničky kašpara“ přinášejí groteskní, téměř klaunský tón, který vzápětí naruší obraz „někoho“, kdo kašparovi odpáral epolety. Podobně se v básni opakují měkké i tvrdé zvuky, aliterace a vnitřní ozvěny: „helmy / šelmy“, „morda psa“, „chlupy se naježily“. Tyto zvukové vazby podporují neklidnou, místy až halucinační atmosféru. Dobře působí i absence interpunkce, která stírá hranice mezi jednotlivými výjevy a nechává je do sebe přetékat.

Významově zajímavý je vztah mezi intimitou a násilím. Úvodní oslovení „Vrátil ses“ a zmínka o narozeninách vytvářejí osobní, téměř něžnou situaci, ale ta je okamžitě deformována obrazy rozkladu, vojenských předmětů, zvířecí agresivity a stínu. „Paměť tvé chuti / morda psa / v té samé chvíli / rozporcuje kohouta“ spojuje vzpomínku na blízkého člověka s pudovou brutalitou. Závěrečné „na malou chvíli / já i ty“ pak nabízí krátké spočinutí ve společném prostoru, ale není jisté, zda jde o blízkost, ztracení, nebo naopak o další podobu uvěznění.

Slabší stránkou je místy až přílišná obrazová nasycenost. Jednotlivé metafory jsou často silné samy o sobě, ale jejich rychlé řazení může oslabovat celkový pohyb básně. Přechody mezi dýní, vojenskými helmami, starými novinami, motýly, psem, kohoutem a lesem vytvářejí bohatou asociativní síť, zároveň však čtenář obtížně hledá pevnější vnitřní osu. Nejasnost je zde zjevně záměrná, ale na některých místech už hrozí, že obraz nebude působit tajemně, nýbrž pouze nesourodě.

Méně přesvědčivě vyznívají také některá spojení, která se opírají spíše o působivost jednotlivých slov než o přesný významový vztah. Například „červotoč objímá teplo / déle dům než zahradu“ je zajímavé, ale syntakticky i logicky velmi obtížně uchopitelné. Podobně „vojenské helmy / s očima šelmy“ má výraznou zvukovou shodu, avšak ve srovnání s originálnějšími obrazy působí poněkud přímočaře. Závěrečné „já i ty“ je významově důležité, ale po předchozí konkrétnosti a intenzitě je velmi obecné; může fungovat jako záměrné zjednodušení, stejně tak ale může působit jako méně výrazné zakončení.

Název ve sklopcích vhodně doplňuje celkové vyznění. Sklopce lze chápat jako past, prostor sevření i jako metaforu paměti, vztahu nebo krajiny, z níž není snadné uniknout. Báseň sama je vystavěna jako síť pastí: významy se rozevírají, ale zároveň se uzavírají do nečekaných spojení.

Jde o výraznou, atmosférickou báseň s velmi dobrou imaginací, zvukovou citlivostí a schopností spojovat osobní, přírodní a historicky násilné motivy. Její nejsilnější místa jsou skutečně sugestivní a zůstávají v paměti. Celek by však mohl být ještě účinnější, kdyby několik obrazů bylo významově pevněji propojeno nebo kdyby text dostal o něco zřetelnější vnitřní gradaci. I přes tuto místy přetíženou asociativnost jde o ambiciózní a převážně zdařilý text, který vytváří vlastní, znepokojivý svět.