Přijdu hned

Přijdu hned

Na chodníku ležel květ pampelišky. Slunce ho lechtalo svými paprsky, takže vypadal jako jeho zmenšené dvojče. Odněkud z modra nebe se snesl motýl.
Křídla měl zářivě žlutá, a snad proto neodolal, dosedl do pampeliškové nádhery.

Naproti ve vchodových dveřích do prodejny s knihami visela cedule - Přijdu hned.
Na kraji prodejního pultu seděla žena, nohy rozevřené dokořán, hlavu zakloněnou, rudá ústa otevřená v extázi vzdechů. Rusé vlasy jí jako závoj marnosti visely až na pult, modrou sukýnku vyhrnutou do pasu, knoflíčky u blůzky rozepnuté. Byla vidět mléčná kůže, plná ňadra s tmavými dvorci a vystouplými bradavkami jako špuntíky, vzrušením naběhlými.
Držela za zadek muže. Jeho ústa lačně sála ženin bělostný krk, ruce objímaly štíhlý pas. Penis se nedočkavě nořil do horkého klína, pomalu a s prožitkem. S každým přírazem muž vzdychl, s každým sunutím žena zajíkavě vydechovala. Vzduch byl cítit ženinými šťávami, byl nabitý erotičnem a vzrušením.
Žena zasténala, s počínajícím orgasmem muž zrychlil, v těsném sevření stahů vystříkal vše, co mu jeho tělo dovolilo. Kapičky spermatu jí potřísnily sukni a na modrém podkladu vytvořily malé bílé ostrůvky.
V tu chvíli se udály dvě věci.
Zadní dveře se rozlétly dokořán, do obchodu se vřítil ženin manžel, milenci od sebe odskočili – pozdě.
„Přijdu hned???“ zakřičel manžel, přiběhl k ženě, vrazil jí svůj nos do obličeje a mával rukama.
„Konec, jasný? Finito! Mazej domů, sbal si svejch pár švestek a padej! Papíry k podpisu donese můj právník! Já to tušil! Už dávno! Vypadni!“
Ženě se rozklepaly nohy. Slzy jí začaly padat z očí, mlčky se podívala na svého milence. Stál tam, s hlavou sklopenou.
Sehnula se pro tašku za pult, a beze slova odcházela. Po nohách jí zasychaly zbytky šťáv a spermatu, na kůži zanechávaly jemné praskající šupinky.
Jakmile za ní zaklaply dveře, muži se na sebe podívali a začali se smát.
„Dobrej výstup,“ prohlásil milenec a manžel kontroval:
“Však sis taky užíval…dva měsíce. Tady máš prachy, zbytek dostaneš po rozvodu. Konečně budu bohatej. Rozvod z její viny...dobrý!“
A oba se spokojeně poplácali po ramenech.

Po chodníku šla dvojice chlapců. Jeden z nich uviděl pampelišku s motýlem. Zvedl nohu a tlustou podrážkou černých bot rozdrtil motýla i květinu.
Na dlažbě betonu zůstal žlutý flek. Při troše fantazie připomínal šklebícího se ďábla.
Autor Anděl, 15.08.2018
Přečteno 447x
Tipy 18 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Kaj, NyWi, piťura, Amonasr, Iva Husárková, knihomolka, bogen, Jort, blabal, Frr
ikonka Komentáře (9)
ikonka Komentujících (5)

Komentáře

Hvězdáři Jorte - mnohokrát děkuji:-)

16.08.2018 09:40:17 | Andělreagovat

přijď... STtavím na kafo :-))

16.08.2018 09:13:39 | Iva Husárkováreagovat

Ivuško mnohokrát děkuji:-)

16.08.2018 09:40:45 | Andělreagovat

:-))

04.11.2018 05:22:07 | Iva Husárkováreagovat

...ta gradace je opravdu skvělá...

15.08.2018 15:54:32 | Jortreagovat

opět skvěle se smyslem pro gradaci a neotřelou pointou napsaná povídka:-D*ST*

15.08.2018 12:52:42 | Frrreagovat

Frr...mnohokrát Ti děkuji...

16.08.2018 09:39:58 | Andělreagovat

Na dlažbě betonu zůstal žlutý flek...

Výtečně napsaná povídka.

15.08.2018 11:52:29 | Helen Zaurakreagovat

Helen- mnohokrát děkuji! Těší mne Tvůj komentář!

15.08.2018 12:45:26 | Andělreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter