Almanach kouzel a mýtů

Almanach kouzel a mýtů

Anotace: (díl III.)

  

V tomto třetím dílu almanachu plného mýtů, kouzel, draků, králů, válečníků, nebojácných hrdinů a čarodějů bych Vám chtěl přiblížit hudební skupiny, které si svůj epický koncept vymysleli sami. Stvořili si svůj vlastní - FANTASY SVĚT, i když byly do jisté míry, ovlivněni jiným autory sci-fi a fantasy.

 

  

Metalová nestvůra zvaná BAL-SAGOTH.

  

Jejich tvorba je epická a koncepční, inspirovaná zejména autory R.E. Howardem, H.P. Lovecraftem i Edgarem R. Burroughsem. V textech se objevují bájné kontinenty a země Hyperborea, Lemuria, Ultima Thule, Atlantida a Mu nebo mýtus Cthulhu. Nicméně všechno to jsou fantasy příběhy, které vymýšlí hlavní tvůrce skupiny BAL-SAGOTH , Byron A. Roberts alias Lord Byron. On vytváří všechny pojmy, děje, postavy, místa, texty, koncepci obalu. On sám se rozhodl stvořit vlastní temný fantasy vesmír, kde se prostřednictvím jejich hudby vyprávějí příběhy. Tento svět je plný obrovských krajin fantasy a science-fiction světů, od intergalaktických příběhů, kosmických říší po historické eposy a velkého dobrodružství, mečů a čarodějů ve stylu ság.

 

Již zmíněný Robert Ervin Howard byl známý americký spisovatel žánru fantasy, historických dobrodružných příběhů, hororů i westernů. Zároveň s tím je považován za jednoho ze zakladatelů pod žánru fantasy – sword and sorcery (meč a magie). Byl psychicky nevyrovnaným člověkem, toužícím žít v jiném světě. Na poli žánru fantasy měl jediného rivala, a sice J.R.R. Tolkiena, a právě Tolkienova a Howardova literární podobnost inspirovala moderní žánr hrdinské fantasy. Spolu se svými dvěma přáteli a korespondenty C.A. Smithem a H.P. Lovecraftem patřil k nejdůležitějším spisovatelům Cthulhu mýtu. Rozhovory s válečnými veterány a texaskými rangery, vyprávění duchařských příběhů jeho babičkou a bývalými otroky, návštěvy starých pevností a historických míst, to vše na něj velmi zapůsobilo a stalo se jeho inspirací. Po čase dosáhl věku teenagera a dychtivě hltal krvavé historky umírajícího pohraničníka a naučil se umění dlouhého příběhu. Během Howardova mládí měla jeho matka velký vliv na jeho intelektuální růst. Od mládí se zajímal o dráhu profesionálního spisovatele a svou první práci publikoval již v osmnácti letech. Jeho spisovatelská kariéra zasahovala do mnoha žánrů, ale největší slávu mu získaly až povídky o cimmeřanském barbaru Conanovi.

 

První filmové zpracování „Barbara Conana“ se objevilo v roce1982 apokračování „Conan ničitel“ o dva roky později. S nejnovějším podáním tohoto příběhu se mohli diváci setkat v letošním roce - Barbar Conan. A skutečně Legendární Barbar Conan je zpátky! Conanova touha po pomstě za smrt jeho rodičů se záhy změní v krutý boj za záchranu národů Hyborie před mocnými silami zla, ve kterém se bitvy s nelítostnými nepřáteli proplétají se souboji s podivnými monstry. Jedinou nadějí na vysvobození Hyborie ze spárů zla je Conan a jeho síla a odvaha.

 

R.E. Howard rozvinul tajemný svět Hyborie - plný mýtů, magie a temných tajemství. Kromě barbara Conana napsal i řadu dalších zajímavých povídek a knih, např. o králi Kullovi, Muži z Cimmerie, válečnici Rudé Sonje (též zfilmováno), piktovi Bran Mak Mornovi (na filmové zpracování se můžemetěšit v roce 2012), Šarlatová citadela, Conan: Věž slona, o pirátech Cormacu Macu Artovi a Terenci Vulmeovi a o šermíři z konce 16. století zvaný Solomon Kane, mj. také filmového ztvárnění se mohli dočkat diváci v roce 2009. R.E. Howard ukončil svůj život sebevraždou (zastřelením), když se dozvěděl o blížící se smrti své matky.

 

To jen na úvod, abych Vám přiblížil, z čeho kromě své vlastní fantazie čerpá Byron A. Roberts témata pro svou metalovou nestvůru zvanou BAL-SAGOTH.

 

První album skupiny „A Black Moon Broods Over Lemuria“ vyšlo v roce 1995. Vypráví o Atlantských věžích, Citadele mrazu a bezměsíčných propastí uprostřed země sužované temnotou v údolí zloduchů až k chrámům hadích králů. Starověké kromlechy vytesané z ledu. Pod bledým měsíčním světlem. Vůně černého lotusu. Nekonečné příběhy ze Ság z předpotopních svitků.

 

Jejich druhé album „Starfire Burning Upon The Ice-Veiled Throne Of Ultima Thule” (1996) upoutalo svou pozornost rozsáhlejší koncepcí, ale i neuvěřitelnými délkami názvů skladeb.

 

Např.: Je zde zmíněna legenda bitvy o údolí Blackhelm. Obrovské armády Mytose K´unna vedené čarodějkou velké síly Zyrashany, královny čarodejnice. První krvavé tažení. Invaze staré a vznešené říše Delania. Během několika měsíců padlo mocí Zyrashany mnoho dalších království. Pod silou legií, kterým velel hrůzostrašný a loajální bitevní lord Talus Ebonfyre. Muž mocné brutality, o kterém si mnozí mysleli, že je posedlý duchem démona z temné říše. Povzbuzeni vítězstvím začali invazi i do země severských kmenů. Přímo ke Sněžným královstvím, kde vládnul silný válečník král Caylen-Tor známý jako Vlk severu. Po úderu na bohaté a úrodné říše za Horskými královstvími se obě obrovské armády se setkaly v údolí Blackhelm. Legendy říkají, že krev mnoha králů byla prolita. V mlze a v kouzlech se stateční válečníci nevzdávali a bojovali až do konce. Po dlouhých bojích Caylen-Tor zatlačil armádu Mytose K´unna zpátky od hranic severního království. Dopadnul Taluse Ebonfyra a jednou provždy ukončil jeho proradný život. Jeho useknutou hlavu poslal po Mytos K´unnovi jako vzkaz královně. Vlci severu pozvedli svou ocel k nebi. Vítězství bylo jejich. Když Mytos K´unn donesl vzkaz, královnino kouzlo upadlo. Mnoho dvořanů se od ní odvrátilo, její královský palác byl obsazen a trůnu se zmocnil jeden z ambiciózních baronů. Zyrashana utekla na východ a více už po ní nebylo vidu ani slechu.

 

V příběhu o Kor-Avul-Thaa – nejhezčím klenotu na koruně říše vznešené slávy největšího města Středního Království, se objevuje Věštec Kor-Avul-Thaa hovořící o roztrhané obloze a černých okřídlených ďáblech. Bouřlivá pohroma postihne zářící Kor-Avul-Thaa. Kroniky času hovoří jen o dvou podobných případech, kdy obloha se roztrhla a krvácející proudy hrůzy napadly Kor-Avul-Thaa. Další zjevení takového kosmického zla je zaznamenáno pouze ve svitcích Třetího kruhu, temného výběru děsivých rouhání, které byly spáleny Řádem Kl´aa ve stejný čas jako první Svazky stínů, které byly objeveny hluboko uvnitř Černé pyramidy. A tak se stalo, že oslnivé a nádherné Kor-Avul-Thaa se stalo městem stínů, zlověstnou pevností nejstarších bestií. Válečná píseň starého seveřana, nalezena ve starověkých svitcích Volmyru, pro změnu vypráví o poslední části cesty Voryna Helmsmitera do Ledové říše. Strážci v jeskyních Věčné mlhy, tajemství zamrzlá uvnitř mimočasových klemb věčnosti, cesta k ostrovu mlh přes bezměsíční hlubiny temných moří.

 

V příběhu, kde nádhera z tisíce mečů září pod erbem Hyperborejské říše, se objevuje postava Mistra Altaruse a jeho novice Xerxe. Altarus jako vypravěč příchozí bitvy mezi Hyperborejci a Imperiem. Osvícení se ukrývá mezi mlhou zahaleném údolí Hyperborei. Do příběhu vstupují králové Hyperboree a Lord Angsaar - Temný poddaný Chaosu. Z černých pevností, poddaných Chaosu poslali čtyři hordy přízraků, aby zajistili armádu krále. Bitva začíná. Legie nemrtvých se setkávají na poli války. Válka mezi Imperiem a spojenými Vyrgotiánskými královstvími zuřila roky. Legie Ebon Tiger, pýcha císařské síly, dosáhla Gul-Kothoth, největšího a nejstaršího opevněného města v celém Vyrgotském království za soumraku pátého dne jejich pochodu z oblasti Kai-Vorg. Krvavá válka, ohromná série epických tažení, ohnivě zvěčňujících císaře Koorda a vícekrále Vyrgotie. Do bitvy je povolán proslulý Mistr meče z Kyrman'ku a neblaze proslulý Zlobr-mág z černého jezera. Na scénu přichází i legendární válečník Baalthus Vane, velitel již zmiňované legie Ebon Tiger.

 

 

Ve třetím albu „Battle Magic“(1998) se objevují kouzelníci a šamani utkávající kouzla války. Mocné meče jsou silnější a rychlejší. Jásot z bitvy a válečník, kterého bitevní kouzlo posiluje jeho svaly. Žízní po krvi a zabíjení. Bitva mezi Imperiem a hyperborejskými pokračuje. Armády Hyperborejské říše urputně zaměstnávají Hordu přízraků. Muži s oštěpy se formují do falangu Omega, kolem zní polnice. Tisíce válečníků stojí na krvavém poli. Hyperborejská kavalerie slavnostně proniká do pozice stínových válečníků, kouzlo z Krystalu Mera mění přízraky na těla poseté šupinami, zranitelné ocelí královských legií. Strážci Chaosu se však nevzdávají a útočí zlověstnými jedovatými ostřími do koní Hyperborejců. Muži padají do zaprášené země. Lord Angsaar také vyrazil do boje a Hyperborejská armáda začala slábnout. Proto Král pozvedl krystal Mera a vyzval hněv bouře do hromadných legií Chaosu. Lord Angsaar na oplátku vyzval svého okřídleného strážce noci, aby mu předal moc devátého krystalu. Bitva pokračuje...

 

V dalším nezávislém příběhu je zde předurčení k místu svatyně A´zura-Kai,       starověké pevnosti postavené před mnoha tisíci lety jednou z Galaktických konfederacích. Krveprolití a bitva 61 AD je krátká parafráze na keltskou královnu Boudiccu. Oslavný souboj keltského meče proti římskému gladiu. Závěr alba pak patří hvězdnému svědectví Altaruse Cestovatele, který se stal svědkem vzestupu ohromného moře a víru kataklysmatické zuřivosti. Prastará Atlantida spotřebovala všechen ten lesk, ale je zachráněna ve snech kouzelníků, válečníků, ale i básníků, králů a nynějších - nás...

 

V Egyptě se z historií Atlantidy seznámil i Solón, který ve svých zápiscích zachytil mnoho údajů od egyptských kněží o Atlantidě a starověkých dějinách. Po něm Kritias, Platonův strýc a následně i sám Platón a několik dalších učenců. Crantór (340-275 př.n.l.), který viděl v Egyptě kamennou stélu se záznamem sdělení o Atlantidě nebo Proklés (412-415 př.n.l.). Řekové však pátrali nejen po Atlanditdě, ale i po bájné severské říši Ultima Thule….

 

 

Ze světa pradávných válek a epických příběhů se s albem „The Power Cosmic“ (1999) dostáváme do prostředí mezigalaktických válek a vesmírnýchříší. Objevují se nové postavy: Zurra, Zuranthus, Uatu a Norrin-Radd - poslední potomek Zenn-la, X'atham-ry'aa a Tha'zai-tonn. Ďábelské zlo, ohromná makrokosmická zlomyslnost. Portály do vnější temnoty. Cestovatelé v Mare Imbrium. Nebeský Lexikon. Strážci Devátého úlomku. Manipulátoři evoluce na nespočetných světech. Nacházíme mnoho neznámých artefaktů, nepozemské kovové kompozice, nerozluštitelné znaky a piktogramy. Vzestup Řádu Kl´aa a konec dlouhých aeónů tyranie. Elementární nepořádek v chaosu za Telluriánským prostorem mračen. Galaxie hoří.

 

Zde se Byron částečně inspiroval americkým spisovatelem Edgarem R. Burroughsem, který se proslavil svým cyklem o Tarzanovi. Byron však čerpal z cyklu o Barsoomu, tajemném světě na planetě Mars a částečně i z cyklu o Pellucidaru. Zvláštním světu, kde pozemskému povrchu odpovídají moře a na povrchu žijí dávno vymřelí ještěři. Nejdokonalejší rasou jsou zde však obludní ptakoještěři, pro které musí zde žijící lidé otrocky pracovat. V Epilogu tohoto alba se opět setkáváme s Altarusem a Xerxesem, kdy se Xerxes podivuje nad tím, jaké mocné civilizace byly zničeny mrknutím oka. Altarus mu vysvětluje, že Mu byl zničen a pak následovala Lemuria, Atlantida a dokonce pyšná Hyperborea. Xerxes se pak znovu ptá a co Zurra, ten zrádný jedinec. Altarus vypráví, že byl pohlcen svou vlastní temnou mocí a jeho úlomek vědomí se vrátil do vězení pod Mare Imbrium. „Mlhy jednou znovu zahalí kosmické oko, ale buď ujištěn, můj mladý novici, že je ještě mnoho příběhů v této ohromné a věčné sáze, které budou řečeny...“

     

 

Po dvou letech vychází album „Atlantis Ascendant“ a hodně vypovídá o deníku Profesora Caleba Blackthornea III. Éra tisíce let zpátky. Předpotopní záznamy o vyspělé civilizaci, Atlantidě. Počáteční pasáže údajně vytesal proslulý kronikář Antediluvia. Rady Mudrců, Atlantského Kvóra, Hostitel z Z'xulth a Orákula Logres.

 

Předzvěst toho, že Atlantida bude zničena a Velká říše ztracena. Je to Byronovo rozsáhlejší vyjádření stejného obsahu, doplněné smyšleným Věkem tajemství, kdy poslední Albionští Dračí páni se shromažďují k poslední bitvě. Dračí falangy protrhují nebe. Hledání ve hvězdných mapách pradávných kosmografů. Velké černé kyklopské panoráma města, tyčící se pochmurné zdi popsané prapodivnými symboly. Objeveno uložiště věků, starých tradic popisujících hvězdnou síť kosmu, s tajemnými diagramy zvýrazňujícími určité astrální portály a místa nebeské schopnosti, druh pangalaktických geopatogenních zón.

 

Na scéně se objevuje Cestovatel Mistr Altarus a jeho novic Xerxes. Alturus       sděluje učenci, že jeho učení v Praxeum je u konce. Xerxes je nadšen a děkuje mistrovi za jeho moudrost s vědomím, že on teď může velet Mlhám věšteb a Velké Oko Vesmíru se může otevřít na jeho výzvu. Přesto si přeje ještě předtím, než předstoupí před radu Starších, aby mohl nahlédnout do epické války mezi Temnou legií Chaosu a královskými potomky pyšných Hyperboreanů. Altarus souhlasí a vypráví o pokračování epického konfliktu, kdy zarudlé slunce pomalu vstává nad krvavým polem plných mrtvol. Lord Angsaar upozorňuje drzé smrtelné červi, že on je záhubou Atlantských králů, pohromou Lemurie, Archou nepřátel nesmrtelných z Ultima Thule. Králi Hyperborie oznamuje, že jeho armáda bude poražena a říše bude jeho. S výzvou, aby se poddal a uklonil, král odmítá. A tak poslední bitva začíná. Královští potomci Hyperborie rozrážejí hordy hrůzy. Přízrak Archy Lorda Angsaara chytil Krále a vzal mu křišťál Mera z jeho rukavice, ale čepel krále byla rychlejší. V záblesku zeleného světla a odporného kouře se hlava Přízraku skutálela do krví zhašené země. Xerxes se ptá Altaruse, jak to dopadlo, ale on odpovídá, že nikdo nezná výsledek války, dokonce ani Velké Oko vesmíru. Hyperborea je dnes jen vzpomínkou, tak jako Atlantida a Lemurie. Xerxes slibuje, že ze všech sil bude pátrat, aby objevil osud Krále Hyperborie. Altarus říká, že může uspět. I když legendy dlouho vydržely v kosmu a skutky hrdinů v kronikách věčnosti, všechna tajemství budou jednou odhalena.

 

V roce 2006 se objevuje Album “The Chthonic Chronicles”. Přes tuto kroniku podsvětí se dostáváme znovu k válce Imperia a Hyperborejců. Mocné a zářivé armády Imperia se shromáždily před tyčícími se kyklopskými zdmi starodávného Gul-Kothoth. Legendární legie Ebon Tiger, pýcha císaře Koorda. Kavalerie známá po celém Velkém severním kontinentu. Osobní pluk, kterému velel obávaný generál Baalthus Vane. Sám Koord obklopen svouelitní jednotkou ve stříbrné zbroji. Po jeho pravici proslulý Mistr meče z Kyrman'ku, muž ostří z nadpřirozenými schopnostmi a nejcennější a nejdražší žoldák Imperia. Po jeho levici neblaze proslulý Zlobr-mág z černého jezera, zahalen do temného pláště vyzařující auru nesmiřitelné zlomyslnosti. Císař vydává povel k boji. Avšak varuje před korunou Obsidianu, která jako jedna z trojice může být použita jako zbraň a kterou Vyrgotiané znovu získali. Neobávaný Baalthus Vane však nevěří naboženským fanatikům a tvrdí, že ocel je ochrana proti takovému ďábelství. Gul-Tryarch padl, Gul-Azlaan také a z Gul-Nomedese zbyly jen doutnající sutě. Až prorazíme zdi Gul-Kothoth, Vyrgothianská Aliance se rozpadne a Více-král pak padne v poutech ke tvým nohám. Koord poznamenává, že i přesto je obdařen prozíravostí. Císařští skaldi popisují války ve svých básních, jak nastal věk ohně, meče a štítů. Rozezněly se hromy z bojiště. Polnice zněly do dálek. A tak se stalo, že začal hrozný a neodhadnutelný masakr. Kolosální kameny a ohnivá polena sršela na zdi Gul-Kothoth. Obrovské a hadovité trhliny se objevily na starověké kyklopské stavbě. Stovky bojovníků, jak útočníků, tak i obránců zahynulo v boji nebo pod sutinami kamenů. Bitva zuřila bezpočet hodin, ale brány stále odolávaly. Nakonec byl přivlečen železný Beran, přezdívaný Nositel Žalu k obležené pevnosti a se Stíny soumraku byla konečně Hlavní brána Gul-Kothoth uprostřed ohlušujícího zvuku praskajícího dubu a železa prolomena. Mocnésíly Imperia porušily obranu Gul-Kothoth a vrhly se do poslední Vyrgotské       pevnosti.

 

 

A jak pravili další básně skaldů. Koruna Obsidiánu v rukou mistra čaroděje zasáhla do řad vojska mocného Imperia. Muži a bestie se proměnili v zčernalé slupky, spálené skořápky doutnajícího popela. Znovu a znovu drancující záře udeřila do řad Imperia. Síly Imperia byly ponořeny do víru zmatku, tváří tvář nemyslitelné vyhlídce porážky. Přes všechnu ztrátu Baalthus Vane hnal své vojáky kupředu. Už věděl, že ocel proti kouzlům nemá šanci, ale nevzdával to. Císař Koord vyzval své dvě klíčové postavy své armády, Mistra meče z Kyrman'ku a Zlobra-mága z černého jezera k činům. V hrůzostrašném jazyce pak vyřkli velké zaklínadlo, a když zaklínadlo dosáhlo vrcholu, na okamžik ticho zahalilo bitevní pole. Bezhlučné a čistější nežli klid nekonečného podsvětí. Jako by se zastavil sám čas pro jeden prastarý moment.

 

Konec alba zmiňuje Byzancii a svitky Chthonické kroniky. Antediluvianské       tajemství. Věštba, černý Marinek a loďstvo na taj úplném moři. Karmínovéklenby Cydónie. Návrat do Hatheg-Kla a dialog Křišťálového věštce s Čekatelem. Poznání a vědění. Lemuria, Ultima Thule a vzestup a pád Atlantidy. Nelítostné epické bitvy. Astrální síly prostupující mnohovesmírem  a mocí kosmického kodexu. Alfa a omega - začátek a konec.

 

 

Lyrický svět Bal-Sagoth je plný obrovských fantasy krajin, kosmických říší, bitevních eposů a kouzel. Příběhy jsou různě propojovány a pak rozdělovány do různých epoch nezávisle na albu samotném. K dokonalému pochopení celého kontextu je však třeba znát všechny příběhy.

 

Zatím se nestvůra zvaná BAL-SAGOTH uložila ke spánku. Doufejme, že povstane z hlubin a navštíví znovu tento svět.

 

 

                                                        * * *

 

 

Příběh o Smaragdovém meči.

 

 

Tvůrcem impozantních epických příběhů doprovázených fantastickými melodiemi je italská symfonická power metalová skupina RHAPSODY, která před několika lety změnila svůj název na RHAPSODY OF FIRE. Jejich první album z roku 1997 dostalo název „Legendary Tales.

 

Celá koncepce je od začátku postavena na příběhu o Smaragdovém meči. Hlavním hrdinou je Ledový válečník, který se vydává na výpravu, aby našel tento Smaragdový meč, se kterým může porazit temného pána Akrona. Vypravěčem je zde moudrý čaroděj Aresius, který všechno viděl.

 

Hlavní hrdina Ledový válečník začíná své hledání Smaragdového meče. Cestuje do města Ancelot, ale najde ho v troskách. Princezna Airin byla zajata temnými silami Krona a spolu s několika nejstatečnějšími rytíři odvlečena do města Hargor. Válečník to neví a myslí, že našel tělo Airin a je smutný z její smrti. Vydává se znovu na cestu a setkává se s armádou prince Arwalda. Spojují síly a   společně vyrážejí do města Elnor, kde začíná pátrání po třech klíčích moudrosti, které otevřou cestu ke Smaragovému meči. „Temnota pokrývá všechny země, němá řeka proudí, klauni tancují kolem ohně a hrají prastaré písně, písně o udatných bojovnících a epických krvavých bojích...“

 

Hlavním tématem jejich druhého alba „Symphony of Enchanted Lands” z roku 1998 je pokračování v hledání třech klíčů moudrosti. Jak bylo předpovězeno v „Legendary Tales.” Ledový válečník musí překonat svůj nejhlubší strach v Zrcadle stínů. Pak se dostat přes Tharose, ostražitého draka, strážce druhého klíče. Drak je po urputném boji poražen. Válečník však nevyužil příležitosti ho zabít a Tharose uvolnil z kouzla. Tharos a Válečník se stali spojenci. Tharos se pak dostal na Válečníkova záda a společně odletěli do vzdáleného údolí, kde byl oltář Ikaren. Tam v tajemné jeskyni byl nalezen třetí klíč. Blízko tohoto oltáře byl skrytý průchod vedoucí do Velké síně. Zde moudrý čaroděj Aresius čekal na příchod Vyvoleného. Aresius byl jeden z těch, kteří hlídali Kostěnou bránu, průchod do nádherné země. Ledový bojovník s Tharosem pak vstupují dovnitř. Na cestě krásným údolím a pouští se najednou všemi směry blíží duchové a nemrtví. Tharos splácí svůj dluh a zachrání válečníka a společně odletí z tohoto pekla. Je to báječný let, až do té doby než celá obloha zčernala. Všechno kolem chladne. Tharos říká válečníkovi, že tohle je Pevnost propasti a zde je ukrytý Smaragdový meč. Když letí těsně nad pevností, objevují se okřídlení démoni, situace se komplikuje. Tharos ponechává bojovníka na nejvyšší věži, zatímco sám bojuje s démony. Bojovník otvírá poklop a vstupuje do velkého sálu. Na konci vidí Smaragdový meč. Kráčí k němu a získává jej. Když se objevuje strážce meče a zdá se, že brzo válečníka zabije, znovu přichází na pomoc Tharos a vrhá se na nestvůru. Válečník má dostatek času, aby mohl nestvůru zabít. Rychle si vytvořili cestu ven a odletěli do mírumilovnějšího světa. Jakmile se vrátili skrze Kostěnou bránu, válečník zjistí, že Tharos je smrtelně zraněn. Tharos umírá. Tharos rozpíná naposledy svá křídla a je šťastný, že po smrti našel svobodu.

 

 

 

Třetí album vydané na podzim 2000 s názvem „Dawn of Victory“ je bodem obratu. Smaragdový meč je v rukou Ledového válečníka a osvobodil s ním Ancelot z obležení. V příběhu se objevuje nová postava příběhu - Dargor, který ustoupil z Ancelotu a vrací se do Hargoru. Mezitím se dozvídá od Arwalda, že princezna Airin a ostatní vězni stále žijí. Arkon ví, že se oba pokusí vězně osvobodit. Dostávají zprávu od Akrona, že když mu odevzdají smaragdový meč, vězně ušetří. A jelikož Ledový válečník a Arwald neměli na vybranou, souhlasili se setkáním s Akronem v Hargoru. Akron lhal. Když Ledový válečník s Arwaldem dorazili do Hargoru, rytíři byli už dávno popraveni a Akron svou kouzelnou mocí oba odvážlivce uvěznil svým kouzlem. Airin pak byla brutálně znásilněna démony před Akronem, válečníkem i Arwaldem. Dargor se snažil Akrona přesvědčit, že tohle je zbytečné, ale nepomohlo to. Airin byla svržena do jámy plné hrozné kyseliny. Dargor se na to nemohl dívat a odešel. Arwalda potkal stejný osud mučení. V poslední chvíli stříknul trochu kyseliny směrem k Válečníkovi, aby se jeho řetězy roztavily. Válečník tak unikl a vrhnul se do podzemní řeky Aigor, která ho odnesla do bezpečí. Jeho další cesta byla do svatého města Algalord, aby mohl říct o této tragedii. Akron získal Smaragdový meč a byl jím ještě posedlejší.

 

Rok poté se na svět dostává nezvykle kratší příběh v podobě „Rain of Thousand Flames“. Album je tvrdší a symfonické prvky jsou místy nahrazovány drsnějšími kytarami. Zřejmě proto, že hlavním tématem je ničení světa Akronovými silami, vzkříšení Královny temných obzorů a příjezd tisíce démonů. Města Elnor a Thorald jsou zničeny a král Eric z Elnoru je zabit v boji. Vzhledem k tomu, že se příběh zaměřuje na Akronovo zlo, Válečník ledu není součástí tohoto příběhu. Samotné album je považováno jako výpomoc v příběhu, proto ta překvapivá délka.

 

 

Uplynulo necelých pět měsíců a skupina vydává koncem jara roku 2002 pokračování příběhu na albu „Power of the Dragonflame“. Tento koncept alba je ukončením celé této rozsáhlé ságy. Ledový válečník odešel do města Elgard. Přes všechny ty ztráty je vítán jako hrdina. Pak odjíždí do svatého města Algalord, aby se setkal s přeživšími králi a rozhodl se pro sjednocení velké armády proti Akronovy a Královně temného obzoru. Nehledě na to, že Akron je ještě silnější, a to díky Smaragdovému meči. V dalším příběhu Dargor – pán stínů vyzval Ledového válečníka k poslednímu duelu. Válečník Dargora poráží, ale on neumírá. Padá ze skály, kde zůstává uvězněný. Válečník se mu snaží pomoci. Dargor je překvapen jeho milosrdenstvím. Nerozuměl tomu, protože mu Akron řekl, že právě on vyvraždil jeho rodinu. Nenáviděl ho za to. Probral se a bodnul ho. Válečník je zajat a znovu mučen. Dargor však pochopil, že mu Akron lhal. Postavil se proti němu, srazil ho k zemi a zabil Královnu temných obzorů. Vyvolal moc oblud a mystických kamenů s plánem zabít Akrona. Akron však dáva signál démonovi, který obrátil zbraně proti Dargorovi. Ale Gaia, Dargorova matka a bohyně Země mu předala neuvěřitelnou sílu a on ho srazil na zem k místu, kde ležel polomrtvý Ledový válečník. Ten z posledních sil vytáhl Akronovy Smaragdový meč z pochvy a přinutil s ním Černého krále, aby se s ním vrhnul do močálu Acherosu. A tak se stalo, že Dargor s pomocí oblud, které povolal na pomoc, vedl síly Algalordu k vítězství. Společně pak porazili démony a svrhli je zpět za brány pekelné. Část z nich tam zůstala a hlídala je.

 

Jak pravila legenda:

 

Ohromné energie nejvzdálenějšího tajemného vesmíru slyšelo modlitbu naší matky Gaii nejvyššího ducha, který nám dal zázrak života a její temný syn Dargor se nadechl nového života. Uvědomil si Moc dračího plamenu. Usmrtil královnu mrtvých a povolal mocné obludy proti legiím temnoty. Srazil Akrona k zemi, do rukou Severského válečníka, který umíral na hrozná mučení a rozhodl se, že s Akronem společně spadnou do hlubokého močálu a stanou se potravou slizkých hadů. Tato oběť měla obrovský význam - znamenající vítězství nad zlými silami. Všechno je možné, když mystickou moc dračího plamenu ponecháš hořet ve svém srdci. A uvěříš tomu, že to je dračí plamen.

 

 „Power of the Dragonflame“ tak ukončil ságu o Smaragdovém meči a jeho hrdinech. Dargor – pán stínů se pak objevuje i v dalším příběhu.

 

 

V roce 2004 tedy vychází „Symphony of Enchanted Lands II: The Dark      Secret“. Skupina přechází k americkému labelu Magic Circle Music a na albu došlo k výměně vypravěče. Sira Jaye Lansforda nahrazuje anglický herec sir Christopher Lee.

 

Hudební výraz skupiny se stává ještě, více propracovanější, než na albech předchozích. Symfonické party Alexe Staropoliho jsou opravdu poslechovou lahůdkou a vrchní skladatel Luca Turilli vymyslel nový epický fantasy příběh, ve kterém se znovu objevuje pán stínů - Dargor.

 

Byla to dobrá doba pro všechny tvory na zemi, ale osud rozhodl, že temné proroctví démonického rytíře může přinést konec tohoto míru. Krátce před první válkou mezi nebem a peklem zlý syn pekla Boha Krona, známý jako Nekron, stál ve svém doupěti v podsvětí a ucítil svou blížící se smrt vepsanou v závěti čistého zla v sedmi černých knihách. Jen jeden člověk může překročit Temné země okolí Hargoru a odvážit se projít hlubokou jeskyní Dark-Kunor. Jeho jméno svět nikdy nezapomene. Jmenuje se Dargor. Zavázal se přísahou, že se vrátí, aby pomstil prohrané boží války. Nekron však slíbil krvavý děs nesoucí smrt a bolest novému světu. Chce vládnout strašlivým jménem kosmickému chaosu. Na scénu přichází Khaas, hrdina středozemě, který nařizuje Zákon Bílého draka - The White Dragon's Order. On a princezna Lothen z království pradávných vodopádů s Tarishem, elfím králem a já - Iras Algor z Hor-Lad se vydáváme na cestu nebezpečného dobrodružství. Dargor, pán stínů nás povede přes prastaré podsvětí Dark-Kunor. Konečně nastal čas, aby byla nalezena legendární sedmá černá kniha, osahující nejhorší všechna známá proroctví.

 

Je to strhující příběh a hudba, kterou RHAPSODY OF FIRE na tomto albu představují, sahá k absolutní dokonalosti…

 

 

O dva roky později pokračuje příběh na albu „Triumph or Agony“. V dračím roce 9000 po šesti vyhraných válkách si Nekron podmanil Temné země a začal svou novou krvavou válku. Celé město bylo postavené na skále, obrovské jako hora, portály z kostí andělů. Během prvních šesti válek zde Elfové mezi těmito divokým skálami nalezli své útočiště. V té době tato oblast byla známá jako Irith. Byla zelená, majestátná, nebe na Zemi. Po šesté prohrané válce se Nekron rozhodl upevnit svou vládu, ale lesy a květiny se rozhodly zemřít, řeky a vodopády náhle vyschly. Od té doby chladná temnota ovládla zdejší kraj. Temné země se pak staly tím, čím jsou dnes.

 

Po vítězství andělů nad peklem se však staly tyto země novým důvodem k válce. Elfové a lidé se spojili proti novým temným pánům. Byl to čas třech elfských válek. V té době počalo hledání mystického proroctví démonského rytíře. Khaas, Iras Algor z Hor-Lad, Tarish a Dargor skrze bažinu vstoupili do zmrzlé jeskyně. Byla to tajemná cesta skálou, labyrintem, zamotaným bludištěm. Ale dokázali najít sedmou ztracenou knihu, vzali jí a znovu uprchli labyrintem pryč, před hordami oživlých mrtvol. V Hargorově bažině schovaní mezi lebkami a kostmi se ukryli před syny temnoty. Po 5000 let věků prvních válek lidé známého světa četli Nekronovy rukopisy. Síla, krev a luxus přilákalo některé z nich. Ty, kteří popřeli dar světla. Poslední kniha obsahuje další klíč, a to všichni kouzelníci vědí. Černá kniha bude brzo otevřena a v šepotu temnějších vichrů nová sága začne, protože získání Nekronovi knihy je jen začátek.

 

 

Skupina se odmlčela skoro na čtyři roky. Po této pauze přichází se zbrusu novým albem „The Frozen Tears of Angels“, které vychází 30. dubna 2010 u německého labelu Nuclear Blast Records. V novém příběhu se objevuje Král Uriel, co by vypravěč. “Každý ví, že Nekronovy temné stránky prohlašují nejhorší ze všech proroctví a Erianova kniha je jediný způsob, jak to zastavit.“  Ve věku nenávisti a zuřivých mečů podél šedivých plání. Armády draků, elfů a lidí. To všechno rozbouřilo temné brány tisíce pekel. Vyhlašujeme věčnou válku, abychom zničili nové pekelné pány na cestě do Ainor. Legendy hovoří o hrůzostrašném Har-Kuun. Před 3000 lety ve věku rudého měsíce pak páni z Temných zemí porážejí armádu severských plání a berou Erianovu knihu ze síně Ainor, kde byla ukrytá. A dnes?? Zakrytá prachem času, leží hluboko v Har-Kuun. Ledový ostrov v temnotě, pod věčným smutkem a zmrzlými slzami smutných nesmrtelných andělů. Bílý tajemný ledový ostrov...

 

 

Krátce na to vychází pokračování příběhů mýtu Har-Kuun a putování nebojácných přátel Khaase, Dargora, Tarishe, Irase a princezny Lothen v podobě EP „The Cold Embrace of Fear“ vydaného na podzim roku 2010. Zde vysvětleno případné nepochopení ze strany fanoušků a jiných posluchačů, proč za tak krátkou dobu další „cédečko“. Khaas, Dargor, Tarish, Iras a princezna Lothen naleznou Erianovu knihu svatých andělů. Odkaz všech nebes, kterou strážil černý drak. Všechny pak překvapí král elfů Tarish, který přiloženým nožem k Irasově hrdlu se domáhá vydání této knihy. Ostatní jsou překvapení, co se to stalo, ale Lothen jen poznamenává, že elfský had je zrádce. Tarish znovu požaduje knihu, dostává ji, poranil Irase a utíká s knihou pryč. Khaas se za ním rozběhl a po krátkém boji, krále elfů zabil. Předtím než Tarish zemřel, ještě stačil roztrhat nějaké stránky. Pak všechno zčernalo.  Unavení a vyčerpaní poté dorazili do vesnice Nairin na východní straně Bílých hor...

 

 

Posledním počinem této symphonické party je album vydané v roce 2011 s názvem „From Chaos to Eternity“. Svatá slova Erianova byla naplněna sílou andělů. Mluvilo se o poslední z původních válek a momentu kdy Thanor, černý drak se obrátil proti Nekronovi. Král Uriel v roli vypravěče seznamuje posluchače o tom, jak Rohy války se rozezněly v ledových vichrech, a budoucnost našeho světa bude rozhodnuta! V italštině pak Fabio prozpěvuje o větru plachém, novém úsměvu slunce, ukazuje na Zlaté údolí, kouzlo duše a těla, o nestárnoucích barvách, mezi bylinkami a pryskyřicí opojnou, mezi stínem a pravdou. Všechno to, co přesahuje lidské vědomí. Odráží světlo, odráží v mír a lásku, půvab a čistá energie naplněna starověkou moudrostí. Nekonečný lesk a třpyt mezi zelenou, šedou i modrou. Strážce astrálních myšlenek. To kouzĺo je magické a pravdivé.

 

Příběh se pak vrací mezi válečníky, draky ze Středozemí a rytíře ze Západních plání. Elfové z majestátních Zelených jezer. Statečná srdce z Jihu a ledového severu. Astrální uspořádání nám ukáže všechnu tu moc, buďme připraveni, až dostaneme znamení z hvězd, ukáží nám pravou tvář hříchu. Pochodujme Zemí za osud našeho světa, v tento den zkázy a planoucího hněvu bojujících titánů. Mezi úžasnými jezery a dech beroucími vodopády udatní hrdinové nalézají svůj osud, jedou a čelí černé bouři. V zuřivosti větru v nejtvrdším souboji oceli udatní hrdinové v zájmu světa pozvedávají své meče. Zprávy o vítězství se šíří jako blesk po celé zemi. Tato bitva skončila totální porážkou Armády temnot. Bitva to byla těžká, boj o to, kdo bude vlastnit kouzlo Země. Velkolepý souboj nesmrtelných, démoni, andělé i lidé. Oheň sršel z nebes a chaos bouřil z pekla. Iras se pak obrací k Bohu světla, andělům nejvyšších kosmických sfér. Vyprávěl o mistru čaroději Etherusovi mistru Řádu Bílého draka, který dal svůj život za tuto milovanou zemi. Díky němu Khoras, nejmocnější ze sedmi démonů, byl poražen. I Thanor se vrátil vítězně po zničení dalších šesti okřídlených démonů. Veden božským světlem andělů je zabil všechny. Jednoho po druhém, a tím mařil všechny Nekronovi plány. Duch Thanora, kterého pak Nekron mučil za jeho zradu, byl uvězněn v propasti. Duch však byl uvolněn a svobodně se vznesl k nebi.

 

Poté dochází k rozhovoru mezi Irasem a Dargorem, kde Iras vysvětluje, že       Dargor je ten vyvolený. On však oponuje tím, že je napůl démon a že krev zla mu proudí stále v žilách. Iras odpovídá, že to je rozhodnutí bohů a andělů, a protože vstoupil mezi temnotu a světlo, a vybral si světlo, bude z nich nejsilnější. Dargorův osud byl pak víc než jasný. Jeho smrt byla jen fyzická a ze zbytku jeho stínového těla byla zrozena nová forma života. Erianův andělský duch pak přijal Dargorovu nesmrtelnou duši. S kombinací nejvyšší energie vesmíru se stal čistým božstvím - Bohem kosmického světla, který znovu začal dýchat na Zemi. Tím příběh končí.

 

Autor Danny Jé, 31.05.2016
Přečteno 510x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: xoxoxo
ikonka Komentáře (4)

Komentáře

Takových textů víc by tu mohlo být jen škoda že lidi délky odrazují možná tím přichází o dobré věci.Hm liter teď uvízl na rychlovkách tedy většinou.Dlouhé básně a texty odrazují i když by si tohle zasloužilo více komentářů no nic tak alespoň já oceňuji i když to je asi málo ale i tak stálo to zato dočíst do konce.

01.06.2016 09:46:49 | xoxoxoreagovat

Jsem rád, že to cítíme podobně. Délka odrazuje, asi není čas se koukat dlouhé filmy, preferují se seriály a u knih je to podobné...Nevadí. V každém případě, velké díky za dočtení :)

01.06.2016 18:41:44 | Danny Jéreagovat

Některé stupidní seriály vedou to je vidět dnes a denně ..ale s rychlostí času se mnohdy ztráci a zapadnou kvalitní věci a díla což je ke škodě nás lidí.Já si čas na dobré věci snažím udělat protože to za mě už nikdy nikdo neudělá a nehledě na délku naopak někdy je mi až líto že mají některé věci nebo díla i konec Protože jsou tak dobrá že prahnu po delší verzi ale to je můj pohled;)tak hodně inspirace přeji ;)

02.06.2016 12:27:09 | xoxoxoreagovat

to máte pravdu, že některé stupidní seriály vedou, no, je vidět jací jsme, protože kdybychom byli uvnitř v pohodě, tak na to koukat nebudeme a natáčet se to nebude...lidé si stěžují jaké to ve světě je, jací jsme, jak se chováme, ale pak se na podobné blbosti koukají v TV, nechápu, stejné je to i s filmy a hudbou, která přesahuje rámec recese, nadsázky a vulgarity. Ale každého věc, já si držím odstup a cítím se fajn, zbytek neřeším, pže bych se musel zbláznit :) jinak děkuji, že jste to četla :)

03.06.2016 16:50:59 | Danny Jéreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter