milostný příběh

Anotace: ....k večeru nebylo, co dělat...třeba se bude líbit..příběh? nástin? začátek? s chutí .../gramatika hoří, vím vím a připomínky nestrpím, pyšná jsem :D /

Sbírka: Jiříkovi

Líčil jí s nebývalou pýchou, byl na ní hrdý, byla jeho vším.

Ten den , kdy na ní spočinul jeho zrak byl nejlepším dnem jeho doposud temného nudného života.

"Viktorie" byla jeho vítězstvím, dal si s tím tolik práce, aby jí získal, den co den jí zasypával komplimenty. Dělával to, přesto, že věděl, že není ten typ ženy. Dělal to jako jejich soukromý vtip s vědomím toho, že čím dříve si začnou vytvářet své vlastní vtipy tím blížší si budou.

Stalo se to po prvním měsící. To tentkrát bylo dusné parno až z toho ze stromů opadávalo suché listí. Nemělo sílu. Tehdy už to vzdával, ale jen na oko. Dával jí tím najevo , že vynaložil již veškerou snahu o úsilí k jejímu získání a že kam až jeho hrdost sahá již došel a že teď je řada na ní.

Byl si téměř jist, že jeho city opětuje, přesto však ponechával malý prostor pochybnostem, které si ale připouštěl s radostnou rozkoší, že jeho drahá milá ho stále ponechává v nejistotě, že si s ním hraje. Bavilo ho to. Byla dokonalá.

Jejich namlouvací hra, přestože se zdála jednostraná, přestože se zdálo, že pouze on je chtivým hráčem, měla hráče dva. Jako by přesně věděla, kdy má pohodit svou blonďatou hřívou, kdy se na něj usmát.

Byli si souzeni. Byli si toho oba vědomi. Ale procházeli procesem společného sbližování s jakousi milou povinností si ji projít. Protože po něm, je čekal celý život. 

*

Rozhodla se, že bude její jedinou výjimkou. Tím jedním z mnoha, na kterého ukáže a řekne vystup z davu. Z těch mužů šedivých a nezajímavých, o které nestála ani, co by se za nehet vešlo. Byl jediný, kterému by řekla povstaň, kdyby všichni ostatní před ní klečeli. Neklečeli. Utíkali. Všichni ti, kteří se odvážili nakonec vždycky vzali nohy na ramena. Netušila proč. Nebo tušila?

Byly dny, kdy se cítila dokonalá a byly dny, kdy se necítila vůbec nijak. Prázdnota ji naplňovala jako dusivý plyn. Z počátku. Poté si na ní zvykla. Byla svým způsobem výjimečná tím, že tolik cítila. Prožívala. Žila příliš než by se pro život slušelo. Uzavřela se. Trávila dny sama ve svém domě v zoufalém domnění, že ji někdo najde.

Našel ji. Zaklepal. A ona si dala velmi záležet, aby ho nevpustila dovnitř po prvním zaklepání. Věděla moc dobře, že muže je třeba nechat čekat. Vábit. Muži chtějí dobývat. A to přesto, že od prvního okamžiku věděla, že on je její a ona jeho.Z počátku k ní přistupoval obezřetně, jako k raněnému zvířeti. Líbilo se jí to, přestože u všech ostatních by tento přístup považovala za troufalost, že jí považuje za slabou. On to dělal s ohleduplností. Věděl jaká síla v ní dřímá. Věděl, že proto ji miluje.

A proto ji bude milovat navěky. A ona jeho.