Sen č. 1

Anotace: Láska

Byla jiná...
Byla tichá, plachá, snivá...
Tak ji vnímali.

Hrála si s konečky svých prstů, když se jim bála podívat do očí...

Znejistěla, když se na ni někdo zpříma podíval...

Měla své "PROTI", které vždy vystartovalo, aby ji nějakým způsobem ponížilo...

Bála se lidí...

A přesto o ní říkali, jak je hezká...

Něco zvláštního z ní vyzařovalo...
Něco co nenacházeli u žádného z lidí...

Porozumění...ticho...a klid...

Aby mohli povídat.
Vypovídat se ze svých problémů...
A vypovídali se vždycky.

Vždy očekávali ten klidný tichý
úsměv... obejmutí..

Nevěděli, co to v ní je, že je to k ní tak přitahuje.
A nevěděla to ani ona sama.

Jen cítila, jak rozdává...jak jí to začíná vysilovat...

Poslední drobečky svých vět rozházet po ulici a dát těm nejpotřebnějším---

Bezdomovcům_?

Dáváš se vniveč...
To nevadí..
Třeba někdo pochopí..

Kde je láska...