ZYTHOMK MEMORY POINT - CZ

ZYTHOMK MEMORY POINT - CZ

Anotace: kapitola 1

Kapitola 1



Experiment.


Jako člověk jsem podstoupil tento experiment dobrovolně. Má mysl, mé vědomí vykazovalo ohromné množství energie. Byl jsem kompatibilní. Pravděpodobnost na úspěch je devadesát pět procent.

Ticho a modré světlo kolem. Operační sál.

Chirp! Chirp!

Přístroje pracují. Mé tělo je napojené na spoustu hadiček.

„Pacient usíná. Můžeme začít!“ pronesl jeden muž v bílém.

Ostatní muži v bílém stáli poblíž. Chirugové. Ústa se jim hýbala. Debatovali. Radili se.


* * *

Uslyšel jsem hlasitou ozvěnu.

Kahzz!

Podivné zvuky uvnitř mé hlavy mi naznačily, že jsem se ocitl v jiném světě. Snažím se rozpoznat prostor kolem sebe. Poletuji mezi špičatými stěnami zkrystalizovaného hélia. Vídím laserové pavučiny. Ticho. Je zde překvapivé ticho.

Vzzt!

Mé myšlenky se vrátily do okamžiku, kdy jsem viděl před sebou tváře v modrých rouškách. Chirugové. Stáli nade mnou a ve svých rukách drželi skalpely. Řezali mě.

Mohl jsem se domnívat. Necítil jsem nic.

Vzzt!

Znovu stejný zvuk.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.

Doktor v bílém plášti mlčel. Pak se podíval do strany, kde stál muž v černém obleku. Ten kývl.

„Vyber si sen!“ promluvil doktor.
„Kde to jsem? Co se stalo?“ ptal jsem se.
„Vyber si sen!“ opakoval doktor.
„Nechte mě jít!“ křičel jsem.

Poté jsem v hlavě uslyšel jiný hlas, který stále opakoval: „Vyber si sen!“


Ve virtuálních představách. Oblečen k Marťanskému tanci. Přetížení. Bolest a křik. Uzavřený uvnitř prázdné místnosti. Sám. Vzduch měl takovou šedou barvu. Cítil jsem, jak proniká do mých plic. Omdlel jsem.

Umírám?

Jakmile jsem procitl, uviděl jsem svět v troskách. Panorama umírajícího světa. Lidé stojí. Nehýbají se. Já přicházím a oni si myslí, že přináším naději.

Pak znovu tma.

* * *

Když jsem otevřel oči, uviděl jsem místnost s velkým světlem na stropě. Slyšel jsem hlas. Jediný hlas. Temný hlas.

„Experiment se zdařil,“ promluvil ten hlas kdesi za mnou.

Jsem zmatený. Necítím nic.

„Můžete připravit ProtoBorga!“

Jakmile jsem se ocitl uvnitř stroje, mé vědomí absorbovalo celý program. Už jsem věděl, co se stalo a kdo jsem. Nebyl jsem si však jistý jednou věcí.


Jsem ničitel nebo tvůrce?

„Experiment se zdařil,“ řekl znovu stejný hlas.

Ano, já vím. Už nejsem člověk. Jsem někdo jiný. Jsem nemateriální substance ve stroji.


* * *

O několik hodin později jsem stál před obřím kruhem s hroty, které směřovaly dovnitř. Uvnitř kruhu byl další kruh se čtyřmi hroty po stranách. Jakmile se vnitřní kruh začal točit, objevilo se žluté světlo.

„Otevřete bránu do páté dimenze!“

Ghrzzt!

Ozval se vrzající zvuk a žluté světlo se proměnilo v silný vír, který mě pohltil.

Ghrzzt!

Ocitl jsem se kdesi v červeném prostředí. Nízké pahorky byly pokryté jemným pískem. Úplné bezvětří. Kráčel jsem krajinou. Cesta byla dlouhá a okolí nudné. Monochromatické poryvy. Žádné stromy, žádné známky života.

Když jsem uslyšel z dálky pískot podobající se zvuku tlakového hrnce, bylo pozdě. Příliš pozdě. Obrovská vesmírná loď připomínající černou ještěrku se objevila přede mnou a zasáhla proti vetřelci.


Bang! Bang!


Spojení s naším světem bylo ukončeno!
Autor Danny Jé, 04.04.2019
Přečteno 186x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter